TOPlist

Murphyho škola praktických dovedností, část druhá

18. ledna 2020 v 20:39 | Lea |  Milý deníčku...

Budiž světlo!

Stalo se to ráno v den, kdy jsem jela na výlet do Pusteven. Opět zde zafungoval můj znamenitý šestý smysl. Večer před odjezdem na výlet jsem si pro svůj komfort nachystala všechno včetně svačiny. Jako kdybych tušila, že budu mít jiné starosti, než si mazat rohlíky pomazánkou! Obvykle to totiž dělávám v ranním spěchu, těsně před odjezdem. Málokdy se mi chce chystat si svačinu den dopředu. Jediné, co mi teda na ráno zůstalo je uvaření čaje do termosky. A ani to jsem skoro nestihla. Ještě, že mě alespoň nenapadlo déle si pospat, jak jsem původně plánovala...

Budík zvoní kousek po půl sedmé. Vstanu a jdu do koupelny požádat ledový proud vody o rychlé probuzení. Cestou sáhnu po vypínači od světla v obývacím pokoji. Svítidlo, které chci rozsvítit pouze krátce problikne a ozve se rána. Kromě vadné žárovky, která praskla, spadly také jističe. Super! Dnes se mi to zrovna hodí! Musím to rychle nahodit a jít do města na autobus. Za doprovodu velmi peprných slov šplhám po židli k jističům. Ještě, že jsou ty mobily vybaveny svítilnou! Spadený je pouze proudový chránič. V jednom momentě je páčka ve správné pozici. Rozsvítit však stále nelze. Nikde. Říká se "nahoď" jističe, takže všechny páčky mají být určitě nahoře. Pro jistotu je zkouším zacvaknout i dolů, což je pochopitelně zbytečné. Ticho, tma a pozvolna se oteplující lednice. Babo, raď. Co teď? Když jsem si narychlo přes mobil chtěla vyhledat informace, došlo mi, že nejde vlastně ani wifi. Přes data jsem si tedy našla svůj problém v nějaké diskuzi (přitom se důsledně vyhnula odkazu na diskuzní fórum Mimibazaru). Podle všeho spadl i hlavní jistič od bytu. Ale kde je, to mi nikdy nikdo neukázal. Tak to je průšvih! Mé plány na výlet se začínají bortit jako domeček z karet...

Zabalila jsem se do kabátu. S ranním rozcuchem a s ospalky v koutcích očí jsem vyšla na chodbu. První místo, které mě v souvislosti s elektrikou napadlo byly elektroměry. Jakési skříně u toho máme a opravdu nevím, co jiného by v nich mělo asi tak být než ty jističe.
Bohužel u nich chyběla klika. Kliku má u sebe pravděpodobně správce domu, aby vtipálci nekomplikovali slušným lidem život. Nemá už ovšem tu kliku, že ho v neděli v sedm hodin ráno jde otravovat ženská, která tvrdí, že se nebojí lézt do elektriky :D. Letím dolů po schodech, které beru po třech. Zbývá mi deset minut.

Správce měl naštěstí dobrou náladu. Když jsem mu říkala co se stalo, jakým způsobem to hodlám opravit a za jak dlouho mi jede autobus do dálavy, ještě jsme se tomu společně zasmáli. Murphyho zákony prostě zaručeně fungují. Vracím se na patro a otevřu skříň, ve které se zcela překvapivě nacházejí jističe očíslované podle bytů. Ten svůj nemusím hledat dlouho. Je to ten jediný kolíček spadený dolů. Rychle ho vrátím zpátky navrch a jdu udělat to samé do bytu. Nechala jsem všechny jističe vyhozené, ať to nedej bože neshoří nebo nevímco, kdyby jim něco bylo. Postupně jsem všechno nahodila a rozsvítila si v koupelně. Budiž světlo! Funguje to! Hučení lednice mi potvrzuje, že nemusím stěhovat její obsah na balkon a mohu klidně odjet užít si krásný den na horách. A mně zbývá deset minut. Stavím litr voduy na čaj a běžím vrátit kliku. Správce mi popřeje šťastnou cestu a hezký den. Dodává, že kdyby začalo hořet, alespoň bude vědět kam se jít podívat jako první. No...tak to jsem fakt klidná :D...

Než se zase dostanu do bytu jsem smířená s tím, že trolejbus do města nestíhám. Naštěstí jede krátce po něm ještě jeden. Hlavní spoj do Rožnova pořád stíhám a to je důležité.
Rychle si zalévám čaj. Vyluhovaný sáček vyhodím až někde cestou potkám koš. Nasoukám se do oteplovaček a tří vrstev nejteplejších svršků s dlouhými rukávy. Pro jistotu vypojím ze zásuvky všechny přístroje. Budu rozhodně klidnější. Jistoty není nikdy dost. Hodím na sebe bundu, batoh a rychle si zavážu své nové trekovky. Tak moc jsem si to první zavazování chtěla vychutnat! Ani takovou blbost už mi nikdo nepřeje!

Obrazně řečeno, nedoběhla jsem na zastávku, ale rovnou do trolejbusu. Všechno jsem krásně stihla. Kdo jste již četli článek o Pustevnách a viděli fotky, určitě uznáte, že ten den stál opravdu za to. Však to po tak divokém ránu bylo více než zasloužené ;)...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama