TOPlist

Výstražná příhoda

3. listopadu 2018 v 9:19 | Lea |  Milý deníčku...
Ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh. Vůbec netuším jak a odkud vlastně začít. Ten příběh jsem si nevymyslela. V polovině října se stal součástí mých temných vzpomínek. Přihodilo se mi něco, před čím jsem bývala vždycky varována. Bývalo mi proto vštěpováno do hlavy na tisíce rad, jak se zachovat a co dělat, když se to stane. Pochopitelně si v ten moment vzpomenete, jak jste se jako pětiletí houpali na zahradní houpačce. Co dělat prostě nevíte. Pud sebezáchovy (ve strachu o sebe) je ovšem strašně zvláštní instinkt. Najednou vás napadne něco, co se zcela vymiká všemu, co vás kdo učil. Reagujete v afektu, až vás ona reakce samotné překvapí. Nějak to přece dopadne. Jen v daný okamžik nevíte jak. Ono je někdy opravdu lepší raději nevědět...

Ano, poslední dobou se mi hodně dařilo. Dlouho se mi dařilo. Zákon o padajícím hovně říká, že přesně v ten okamžik, který je zároveň nejméně střežený se něco nemilého přihodí. Jak nebývám pověrčivá, vím, že tohle výchází tak na 99% i v mém životě. Byla jsem proto ostražitá a všechno si úzkostlivě hlídala. Pokud mě chytne syndrom hlídacího psa opravdu mi máloco unikne. Většinou přitom ale zapomínám sama na sebe. A sebe samotného by měl člověk hlídat v první řadě především. Uvědomíme si to většinou potom, co je málem pozdě...

A tak se stalo. Byl to pátek. Domluvili jsme se s několika lidmi z práce, že zajdeme na pivečko, dobrou večeři a pokec. Pivko a večeři si zasloužíme. To na nás závisí celá výroba. Díky tomu ovšem nemáme dost příležitostí, popovídat si. Spojilo se tak příjemné s užitečným a vyrazili jsme si. Poprvé za celou svoji kariéru mám pocit, že jsem se dostala do opravdu dobrého kolektivu. Nic mi tak nebránilo zúčastnit se také...
Večer probíhal dobře. Trochu jsem se obávala toho, že jako čerstvá mladá krev kolektivu budu středem pozornosti. Zapomněla jsem ovšem, že jsem nastoupila do převážně chlapské party. Chlapi to tak moc neřeší. Ženské by mě otázkami rozpitvaly zaživa. Bylo mi s nimi příjemně. Hermelín se roztékal pod vidličkou. Orosené sklenice s tekutým chlebem měly správnou teplotu. Vydařený páteční večer, vítání víkendu, úleva, že je další úspěšný týden za námi. Domů se mi vůbec nechtělo, ale v nejlepším nebývá od věci přestat...

Domů jsem vyrazila pěšky. Spoje na moji dnes již starou adresu začínaly touto hodinou spíše nejezdit. Rozhodla jsem se pro procházku až domů. Ne, že by mi to nějak vadilo. Odjakživa jsem chodívala ze všech akcí pěšky. Čerstvý vzduch mi dělal dobře a domů jsem se dostala takřka střízlivá. Půjdu svoji oblíbenou trasou, která je zároveň nejkratší. Zasahuje navíc do zástavby paneláků, kdyby snad něco...

Ušla jsem dvě třetiny své cesty, když mi někdo zaklepal zezadu na rameno. Když jsem se otáčela, napadla mě pouze myšlenka jak je to možné, že mě někdo poznal i zezadu. Člověka, kterému jsem najednou hleděla přímo do tváře a kterou dodnes nedokážu popsat jsem nepoznala. Nikdo známý to nebyl. Hlavou mi problesklo, že bych asi měla utíkat. Než jsem se ovšem dostala k samotnému startu, zničehonic jsem ležela na chodníku, obličejem dopředu. Ten člověk ležel celou svou vahou na mně a rukama mě přejížděl od hlavy k pasu. Jakoby prohledával, kde by mohla být peněženka (na té jsem v tu chvíli ležela), či přemýšlel, kde se co rozepíná, aby mě svlékl.
Nedokážu přesně popsat, jak mě to napadlo. Když se mi v hlavě dopromítal film s nedůležitými okamžiky života, prohlásila jsem, že mám spoustu známých a přítele u policie a posléze jsem váhavě vytáhla z kapsy telefon. Vypadalo to jednak, že chci opravdu někam volat a zároveň jsem vložila do hry předmět, který by mi chyběl ze všeho nejméně - dotykáč.
Najednou nastalo okno. Tělo se začalo bránit samo, ovšem trochu jinak, než je v takové situaci žádoucí. Pravděpodobně jsem omdlela. Najednou jsem se probrala na stejném chodníku i místě, kam jsem před nějakou dobou upadla. Váha z mého těla zmizela. Mohla jsem se tedy začít sbírat a jít co nejrychleji domů. Otáčím se za sebe. Nikde nikoho. Tak rychle přece nemohl zmizet. Co ho vlastně vyděsilo? Moje imaginární známosti na policii anebo šel/jel někdo okolo? Otázky střídá realita. Peněženka zůstala v kabelce, na které jsem celou dobu ležela a všechno je na svém místě. Včetně oblečení. Na zemi leží můj telefon. Abych odlehčila své rozbité duši, pronesu nahlas: tak on si ho hajzl nevzal!?
O tom jak jsem se dostala domů, tak o tom je další okno. Vůbec netuším. Pamatuji si jen zachrastění klíče v zámku bytu a proud dlouhé sprchy, která měla smýt události poslední půlhodiny z mého života pryč.
Než jsem se uložila k pokusu o spánek, napsala jsem pro své známé krátký status o tom, co se mi stalo, kde se mi to stalo a prosbu, ať na sebe dávají velký pozor. Mám snad držet hubu, když se to může stát třeba kamarádce? Ani nápad!

Prospala jsem celý den a o dva dny déle jsem vůbec nic nejedla. Podstatnou část víkendu jsem proplakala. Postupně mi totiž začalo docházet, co se stalo a co se klidně mohlo stát taky. Nejvíce to na mě dolehlo v neděli. Pořád jsem přemýšlela, jestli to mám jít nahlásit na policii. Celkově vzato, nic se mi nestalo. Nebyla jsem okradena a kupodivu na mně není jediného škrábance či modřiny. Nechápu, jak se to tak povedlo. Na chodník jsem letěla přes lokty z metru šedesáti sedmi své výšky...
V neděli už jsem to nevydržela a vydala se sama za světla ven, abych vše nahlásila. Třeba to jednou někomu pomůže. Mně to podpoří alespoň psychicky. Vážně si o tom všem promluvím s někým, kdo nosí policejní uniformu.
Policajt mě sice přijal a vyslechl, ale přišlo mi, že z toho má spíš srandu. Nedostala jsem žádný papír ani doporučení pro lékařské posudky. S pocitem, že heslo pomáhat a chránit platí spíše pro tu horší sortu národa jsem se opět zabarikádovala doma. Od té doby nemám žádné zprávy, zda se případem vůbec někdo zabýval, či je dokonce první podezřelý. Nevím nic. Po pravdě, zjišťovat se mi to po takovém přístupu k věci moc nechce...

Přátelé, dávejte (hlavně) na sebe velký pozor!

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama