TOPlist

Život na hromadě

7. října 2018 v 18:23 | Lea |  Milý deníčku...
Přišlo to zcela nečekaně jako blesk z čistého nebe. Nebo očekávaně? Každopádně se vše odehrálo nečekaně rychle a já získala městský byt. Po rekorních čtrnácti dnech v evidenci uchazečů! Žádných deset let, kterými jsem byla strašena. Klíčová situace, která ohledně těchto bytů nastala, byla tak razantní, že se pro mě stala výhodnou. Proběhla regulérní čistka neplatičů a jiných existencí, kteří akorát bránili lacinnou možnost bydlení těm, kteří si takové možnosti umějí vážit. Uvolnilo se tak několik desítek bytů, z nihž se mi jeden podařilo získat pro sebe. Štěstí mi přálo dokonce i v tom, že jich je také dost (včetně toho mého) po rekonstrukci. Mám toho štěstí poslední dobou jaksi více, než bych si skutečně zasloužila, zdá se mi...

Celou středu jsem byla jako na trní. Měla mi volat pracovnice byťáku, aby mi řekla, zda jsem uspěla. Celou směnu však můj mobil hrál mrtvého brouka. Nevolal nikdo. Dokonce si na mě nevzpomněli ani mobilní a jiní operátoři, s nabídkou nějakých nesmyslných služeb.
Odpoledne jsem se odhodlala zastavit se na úřadě sama. Možná nás bylo zkrátka moc a na mě byt nezbyl. Možná jsem se jen nedostala na řadu při obvolávání. Možná je to úplně jinak. Možná. Nesnáším, když nevím na čem jsem. A také chci působit jako opravdový zájemce (od slova zajímat se).
Sotva jsem vstoupila do dveří příslušné kanceláře, uviděla jsem za prvním stolem úřednici s telefonem v ruce.
,,Zrovna vám chci volat!" volá na mě vesele.

No není to krásná náhoda? Paní měla zrovna otevřenou složku s mojí žádostí a navíc si pamatovala, jak vypadám. Nabídla mi místo k sezení naproti sobě. Sotva jsem byla schopná pozdravu či jiným zdvořilostem. Stála jsem tam a byla v šoku, že to šlo všechno tak rychle. Usadila jsem se. Paní úřednice vzala můj štos žádostí o konkrétní byty a řekla, že si z nich mohu sama vybrat, o který z nich budu stát nejvíc. Připadala jsem si jako ve snu. Ve skutečnosti jsem se bála, že mi přidělí byt sami a bude jen na mně, jestli ho vezmu nebo odmítnu. Že mi dají na vybranou jsem netušila.
Byla jsem za to moc ráda. Nechtěla jsem totiž bydlet ani vysoko, ani moc nízko. Výšky mi nahánějí hrůzu, ale zase by bylo škoda přijít o super výhled na centrum města pode mnou. Výhled z balkonu, který jsem si vzdycky tak přála mít. Musím být tedy schopná vyjít na něj a usedět tam s hrnkem kávy či knihou. Řekla jsem si, že když se budu řídit pravidlem o zlatém středu, nemohu nic pokazit. Vzala jsem byt, který se nachází ve středovém patře domu. Nejen, že je to taková ta "první výhledová" rádoby výška, ale v případě nefunkčnosti výtahů to budu schopná vylézt po schodech i s týdenním nákupem.
Úřednice mi naposledy před finálním souhlasem ukázala fotografie bytu. Znovu ve mně ožily živé obrazy ze dne, kdy jsem bytový dům sama navštívila. Pořád jsem nevěřila tomu, že se mi to děje teď a tady.
Byt byl založen do mojí složky a byly mi vydány nové instrukce a úkoly, které musím stihnout do doby, než zde za čtrnáct dní podepíši nájemní smlouvu...

Můj stávající byt se proměnil ve skladiště tašek a krabic. Snažím se toho ve volných chvílích co nejvíce zabalit. Čím dříve začnu, tím se mi bude lépe přesouvat na novou adresu. Začala jsem litovat toho, že jsem při dubnovém úklidu ve sklepě vyházela hodně krabic, které by se mi teď hodily. Zůstalo jich jen pár. Naštěstí mám hodně pevnějších igelitek, které kupuji v marketech. Ráda ač ne schválně zapomínám doma tašky a teď se všechny do jedné hodí. Přece jen má ta moje skleróza nějaké přednosti :D. Čeho ale rozhodně nelituji je fakt, že jsem na jaře provedla rozsáhlý likvidační úklid. Jako kdybych tušila, že jsem v bytě posledních několik měsíců. Vyházela jsem dost věcí na to, abych se nyní mohla sama uklidňovat tím, že toho vlastně nemám až tak moc...
Nemůžu uvěřit, kolik krámů jsem dokázala nasyslovat v tak malém bytě za pouhé tři roky. I přes sbalenou kopu igelitek uprostřed obýváku mám pocit, že jsem balit vůbec nezačala. Působí to na mě efektem, že čím víc balím a sklízím věci z polic, tím víc mi toho akorát přibývá. Vůbec netuším, co bych mohla následujících čtrnáct dní potřebovat. Kromě hygienických potřeb a oblečení balím úplně všechno, na co jsem déle než měsíc nesáhla. Tuším, že přesně tyhle krámy budu jak na potvoru brzy potřebovat :D. Pomalu ztrácím přehled, kde co je. Čím více ale propadám stěhovacímu chaosu, tím více se začínám těšit do nového hnízda. Zase bude příležitost začít znovu od začátku. Znovu a lépe než předtím...

Lea
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama