TOPlist

Svátek delikates

3. září 2018 v 19:27 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
První místo na bedně mých nejoblíbenějších zlínských festivalů je rozděleno na dvě půlky. Ta první neodmyslitelně patří filmovému festivalu (i když už to dávno není ten, co bývával). Druhá polovina prvního stupínku patří Garden Food Festivalu, který o prvním zářijovém víkendu pomyslně uzavírá léto. Víkend plný lákavých dobrot a specialit, ke kterým byste se možná už nikdy v životě nedostali. Nebo by vás ani nenapadlo, že zrovna tohle se dá také jíst. A teď stojíte uprostřed náměstí. Okolo vás je asi padesát stánků a z každého něco příjemně voní. Co stánek to jedno velké lákadlo. Někdy je to něco, co jste vždycky chtěli ochutnat a jindy jídlo o jehož existenci jste nikdy neslyšeli. Někdy záleží na tom, jak moc jde základní surovina či neotřelá chuťová kombinace dohromady s vaší odvahou a odhodláním dopřát si něco jiného než obvykle...



Fish & chips...

Jelikož jsem reportovala již z předchzích ročníků tohoto chutného fesťáku, víte někteří, že jsem staré prase, které se neštítí ničeho :D...
Každý rok se pouštím do něčeho, na co minimálně 75% mého přátelstva zareaguje slovy "no fuj". Jsou určité typy potravin, u kterých se zjistilo, že mi moc nesedly a těm se vyhýbám (krevety, šneci). Jedla jsem je jen jednou v životě. Ač mi moc chutnaly, vím, že se jich musím dobrovolně vzdát. Jsem (nejen) gastronomický dobrodruh, pro kterého je každá novinka či vybočení z normálu výzvou.
Obcházím stánky a ňufám jako pes. V hlavě otevřená kalkulačka. Kolik Grešlí budu letos potřebovat. Snad jedna z mála vyjímek, kdy se mi chce dobrovolně cosi počítat - když jde současně o výzvu a jídlo :D. Cena jedné Grešle se od loňska udržela na 25ti korunách. Mohla bych platit těmi Eury, co mi zbyly z dovolené. Když se zastavím u posledního stánku s pečenými holuby, je mi jasné, že mě to zase bude stát majlant. Peníze, které jsem na to uvolnila pocházejí z úspor. Bankovky, které mi byly věnovány u příležitosti svátků, narozenin a Vánoc. Něco si prý kup. Než si koupit něco, na co se bude akorát prášit, vrhám se po hlavě do zážitkové gastronimie...



Žabí stehýnko...

To nejzajímavější, co jsem letos ochutnala je určitě smažený kohoutí hřebínek. Jedna z těch podivných částí kohouta u které padá udivená otázka "a to se také jí?". Příprava je náročná časově, technicky mi to složité nepřipadá. Kohoutí hřeben je v podstatě chrupavka, která se v hrnci ovaří. Vaření prý trvá šestnáct hodin. Přímo z vody jdou hřebeny do rozpálené fritézy, kde se usmaží. Žádné obalování, čistě přírodně. Podávají se se salátem, který počítá jak se zeleninou tak s ovocem (přikládám foto pod odstavec). Samotný hřeben chutná pro srovnání jako hřib. Aby lépe vynikla chuť, musí sousto obsahovat jak onu záhadnou kohoutí část, tak i ten salát. I když je to opravdu chuťově podobné houbám, je tam cosi navíc, co je naprosto nezvyklé. Zvyknout by se na to přitom dalo. Kdyby se vám někdy podařilo narazit na možnost ochutnání, rozhodně to zkuste. Věci, které vypadají a znějí divně totiž většinou mile překvapí ;)...



Smažený kohoutí hřeben...

Ochránci přírody mě za to nejspíš ukamenují, ale ochutnala jsem i foie gras. Přiznám se, že jsem hned opravdu netušila v čem to celé spočívá. Tušila jsem jen, že se jedná o tučnější husí a kachní játra. Teprve doma při projíždění odkazů o foie gras jsem zčervenala hanbou, co že jsem se to odvážila sníst. Někdy je opravdu lepší nevědět toho předem příliš! Když jsem pročítala způsoby, jakým jsou ty zvířata nuceny žít a trpět, bylo mi z toho smutno. Během kapitoly o vykrmovacích praktikách jsem měla pocit, jako bych to v tu chvíli sama podstupovala. Něco nepředstavitelného.
Koneckonců, osobně jsem ty játra kupovat nechtěla (stály v přepočtu 250,-Kč). Kupovala jsem je partnerovi, který je chtěl ochutnat a tak přemýšlím, jestli to vůči sobě mohu brát jako polehčující okolnost anebo se zastydět podruhé...
Snědla jsem jen malý kousek a nijak mě to neoslovilo. Nevím, jestli to bylo bolestnou vzpomínkou na moje poslední dušená játra s příchutí žluči (probodla jsem váček) anebo jsem podvědomě tušila, že dělám něco špatného. Ochutnala jsem. Jednou a naposledy. Už to mohou klidně zakázat. Nebudu proti...



Zmrzliny z kozího mléka. Černá, barvená aktivním uhlím a švestkovo-slivovicová...

Ochutnala jsem také žabí stehýnko, pečeného holuba, fish & chips, rump steak, zmrzku se slivovicí (přítel černou), slaninový džem...
No měla jsem se zkrátka jako prase v žitě. Celá sranda mě stála asi osm stovek, ale nemrzí mě to. Jsem ráda, že jsem si pochutnala a na svém seznamu gastronomických cílů opět něco málo odškrtla. Těším se, co nového zkusím zase příště. památkou na letošní ročník mi zůstala společná fotografie se Zděňkem Pohlreichem :)...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama