TOPlist

Prodat, darovat, zlikvidovat...

11. června 2018 v 10:47 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
...tak zněly tři hlavní hesla pro účast na sekáčové akci v tréninkové kavárně Slunečnice ve Zlíně. Připravovala jsem svůj krámek poslední dva měsíce průběžně. Uklidila jsem celý byt, celý sklep a tímto způsobem bylo objeveno opravdu velké množství předmětů prodeje. Ano, před týdnem jsem párkrát zaváhala a několik kousků si nechala "na prach" do příští příležitosti :D. Už zase! Nicméně jsem asi přišla na způsob, který ve mně vyvolal nejvyšší touhu, zbavit se pokud možno úplně všeho. Zcela úmyslně jsem celou hromadu věcí skládala tam, kde bude celou tu dobu zavazet. V malém bytě je takové místo prakticky kdekoliv, takže nebyl zas takový najít ho. Zaútočila jsem na své vlastní city a obsadila harampádím gauč a sedací pytel, na kterých si moc ráda čtu. Podvědomě jsem musela dopředu vědět, že to opravdu zabere. Obcházení, přeskakování a objíždění haldy smetákem či mopem mně nebavilo ani trochu. Když jsem to všechno pakovala do tašek a krosny, byla jsem naprosto nadšená, že to mizí. Střašně jsem toužila vyhodit to do nejbližší popelnice, prostě se toho nenávratně zbavit. A u toho se mi povedlo až na jedno jediné tričko zůstat...

V pátek ráno jsem jakýmsi záhadným způsobem dosmýkala do Slunečnice narvanou krosnu, dvě plné cestovní tašky, dvě trhovecké tašky, štendr a sušák na prádlo. Bylo pod mrakem, takže sušák na prádlo působil velice ironicky, což se nakonec i potvrdilo. Naštěstí nebydlím daleko od kavárny a mohla jsem si tak dovolit nosit všechno po částech. Bohužel mi vypadla možnost dovézt všechno najednou v autě. I s takovými nezdary musíte počítat a vědět jaký je plán B. A to se jednalo pouze o první nezdar téhož dne...

Sotva jsem složila štendr, rozložila sušák a naaranžovala na ně oblečení, začal strašný slejvák. Naštěstí mně na poslední chvíli napadlo sbalit pár igelitů na přikrytí, které přišly akorát vhod. Něco mi přinesla i vedoucí kavárny, spolu s informací, že okolo půl jedenácté přestane podle radaru pršet. Pršet začalo v deset, což byl jako na potvoru i čas otevírací doby pro tuto akci. Ještě ve čtvrtek pod oblohou plnou temných mraků jsem ironicky pravila, že dnes pršet nebude, že se to skládá na zítřek :D. Tušila jsem. Dobře mi tak! Bohužel se slunečníkem se nepočítalo pro všechny prodejce. Bylo jen několik stanů a ty byly obsazeny daleko dříve, než byl oficiálně otevřen areál pro ostatní prodejce. Trochu nefér...
V půl jedenácté vydal radar novou informaci a konec deště posunul o hodinu. Tou dobou někteří prodejci zvážili svoji účast, sbalili tak rychle jako vybalili a odjeli domů. Rezervace stánku mně stála stovku, takže jsem věděla, že tam budu dokud ji nevydělám. Promoklá i suchá. Obchod holt dokáže být někdy drsný :D...




Déšť neustal ani v půl dvanácté. Vedoucí kavárny našla poslední stan, pod který se vešli tři prodejci. Podařilo se mi dostat mezi poslední vyvolené a spolu s ostatními jsem se poskládala pod jeden stan. Boj s deštěm skončil. Úplně. Když jsem asi ve čtvrt na jednu konečně obsluhovala prvního zákazníka, nepršelo vůbec a vydrželo to až do konce. Boj s deštěm brzy nahradil souboj o trochu místa navíc. Stan nebyl tak veliký jak se zdálo a byly jsme na sebe namačkané jako sardinky v konzervě. Ve stanu jsme byly tři. Já jediná nabízela kromě triček a šatů také svetry a kabáty. Ukázalo se to jako velká chyba! Zákazníci přišli hlavně pro letní věci. Zbytečně ač neuvědoměle jsem se tahala také se zimními věcmi. Že to nemám kde skladovat bylo to jediné, co mně mohlo omluvit...

Asi za to mohlo to ranní špatné počasí. Přišlo málo nakupujících. Moc jsem toho neprodala i přes dokonalou přípravu stánku a samotného prodeje. Ceny v mém stánku nepřesahovaly stokorunu (zatímco jinde byly obnošené boty i za 400,- !!!). Většinu oblečení jsem prodávala po padesáti korunách za kus, kromě pár kousků, které mi byly dražší. K tomu všemu jsem ráno u kafe vyráběla své vlastní "slevíky". Ano, i z této vyloženě likvidační částky jsem hodlala zlevňovat! Slevíci mi původně měly pomoci zbavit se co nejvíce věcí. Bohužel je ale nebylo komu rozdávat. Něco jsem rozhodila v kavárně cestou na záchod a něco rozdala u stánku těm, kteří o nákupu přemýšleli a chtěli si první obejít všechny stánky, než se ke mně vrátí. Slevík jim měl usnadnit přemýšlení :). Z toho mála, co jsem rozdala se ani jeden nevrátil.
Vrátila se mi investice do stánku. Výdělek do plusu se tu nikdy nesmí brát moc vážně. Přece jen máte stánek na území kavárny a chráněných dílen, která poskytuje práci postiženým. Čili dobročinné organizace. Všechno co vyděláte, necháte stejně v kavárně za jídlo a něco k pití ;). Pořád máte pocit, že to co děláte, děláte pro dobrou věc a po příjemně stráveném dni (i přes ten déšť) vás ty peníze ani nemrzí...

Nastal večer a přiblížila se zavírací hodina. Byla jsem tak vyřízená po celém dni, že jsem si už ani nepsala, co se prodalo a za kolik. Hlavně vyřízená z toho, že mi veškeré oblečení zůstalo! Při vzpomínce na ranní operativní přesun jsem vůbec netoužila po jeho zopakování. Rozhodla jsem se darovat všechno Slunečnici pro benefiční účely. Nabalila jsem všechno do pytlů, které stihly uschnout. Bez ladu, bez skladu, prostě jsem to tam naházela a nacpala. Neměla jsem už žádnou sílu na nic. Pouze knihy jsem dala zvlášť a cestou domů je naskládala do knihobudky. Domů jsem přišla jen se zbytkem tašek na balení zboží a kancelářských pomůcek, které jsem měla s sebou. Jediné, co jsem nesla navíc bylo jedno tričko, které jsem si rozhodla ještě ponechat a náramek na nohu, který jsem si koupila. Jinak byla likvidační mise splněna. Všechno je pryč a mně se najednou ulevilo. Jako kdyby ze mně spadla velká tíha. Zbavila jsem se nepotřebných krámů pro dobrou věc. Navíc mám konečně pocit, že mám doma opravdu pořádně uklizeno a můžu plánovat, co užitečného udělám s ušetřeným místem...

Lea
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 12. června 2018 v 16:54 | Reagovat

Závidím. Dobrá práce. Takový úklid je jednou za čas potřeba .-)

2 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 12. června 2018 v 17:05 | Reagovat

Líbí se mi způsob, kterým píšeš a ten originální nápad se spojením třemi tečkami nadpisu a textu. Pro mně je ohromně, že první věta dává rozumný nadpis a navíc pasuje k textu.

„Obcházení, přeskakování a objíždění haldy smetákem či mopem mně nebavilo ani trochu." Tak to chápu, ale snad to stálo za to. :)

„Já jediná nabízela kromě triček a šatů také svetry a kabáty. Ukázalo se to jako velká chyba! Zákazníci přišli hlavně pro letní věci." Je dobře, že si uvědomujete vlastní chyby.

„...a něco rozdala u stánku těm, kteří o nákupu přemýšleli a chtěli si první obejít všechny stánky, než se ke mně vrátí. Slevík jim měl usnadnit přemýšlení :)." Jste chytrá hlavička! :) Ten nápad moc oceňuji. :)

Líbí se mi ten závěr, ten je hezký. :)

3 Blue Jane Blue Jane | Web | 12. června 2018 v 19:36 | Reagovat

[1]: Souhlasím, ale nezávidím :D .

4 zero-waste zero-waste | E-mail | Web | 13. června 2018 v 16:02 | Reagovat

Skvělé čtení! :-) Je úžasné, že takové kousky neskončí v popelnici. Báječné, že takhle stále lidi smýšlí.

5 Atunai Atunai | Web | 13. června 2018 v 20:00 | Reagovat

Milý článek. Taky jsem takhle zkoušela prodávat, akorát na jednom trhu moje vlastnoručně vyrobené výrobky. Počasí se tenkrát naštěstí docela podařilo, ale s prodejem to bylo těžší. I když je cena produktu naprosto směšná, zjistila jsem, že pak mají lidé pocit, že je to nějaká nekvalitní věc... což je škoda. :(
Na počáteční náklady mi to taky tenkrát nedalo, ale ty zážitky jsou pro mě mnohem cennější než peníze. Je zajímavé sledovat, jak okolí v tomhle ohledu funguje.

6 Lea Lea | Web | 14. června 2018 v 18:19 | Reagovat

[3]: Děkuji za vyčerpávající, zato moc krásný komentář.
S těmi svetry jsem to moc nedomyslela. Na druhou stranu mě velmi překvapilo, jak frčela stará DVD z trafiky. Dávala jsem jim v době externích hard disků nulovou šanci a prodalo se jich po pětikačce vcelku dost. Zbytek jsem nechala na konci dne k rozebrání. Doma už to není kde přehrát a do popelnice je toho pořád škoda :(.

7 Lea Lea | Web | 14. června 2018 v 18:28 | Reagovat

[5]: Zkoušela jsem prodat pár vlastnoručně vyrobených přívěsků z gumiček. Je pravda, že tento materiál už neletí. Chtěla jsem je původně prodat, ale přišlo mi hloupé prodávat je samostatně, když už to nikomu nic neřekne. A tak mně napadlo vyrobit z nich zvířátka jako doplněk ke klíčům. Výtvory se moc vydařily, ovšem neprodaly :D. Vzala jsem je tedy další týden do práce, kde byly za velkého jásotu rozebrány :)...

8 Lea Lea | Web | 14. června 2018 v 18:29 | Reagovat

[5]: P.S. Gumičky si nejspíš koupím nové, protože mě to začalo velmi bavit :D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama