TOPlist

Prokletý květen

20. května 2018 v 8:24 | Lea |  Milý deníčku...
Na loňský květen nemám zrovna nejlepší vzpomínky. Vyskytly se problémy v práci, maskované za nabídku lepšího pozice, kterou jsem naivně přijala. Na nové pozici jsem setrvala necelý týden. Vlivem abnormálně vysokého fyzického i psychického nátlaku, který se mi zdál být i silnější, jsem se sesypala. Můj pocit celkové přebytečnosti a akutních úzkostných stavů přeléčilo platíčko Lexaurinu a zničená záda mi dlouhou dobu napravoval fyzioterapeut. Právě tyto skutečnosti mi nakonec dopomohly k rozhodnutí změnit ji. Kdyby ale šlo jen o to, mohla bych říct, že jsem vlastně vyhrála. Až na problémy se zády, kterými trpím dodnes. Tenkrát si ale osud řekl, že udeří jednou a pořádně. Marodila jsem deset dní. Sedm z nich jsem strávila čistě jen doma. Byl mi nařízen absolutní klid na lůžku bez možnosti vycházek. Dodnes si pamatuji, jak jsem na svých bolavých bedrech táhla zásobu jídla na celý týden a také to, s jakou přesností jsem to dokázala odhadnout a zásoby mi skutečně vyšly.

Těsně předtím, než jsem takto vyhořela, vyhasl také jeden život. Jedna moje velmi dobrá známá zemřela na rakovinu. Pohřeb měla bohužel během těch sedmi dní, kdy jsem nesměla z domu a lékař mně na něj odmítl pustit. Důvod si našel okamžitě. Nejednalo se o rodinného příslušníka. Dodnes si vyčítám, že jsem to měla nahlásit jako smrt v rodině. Věřím, že podrobnosti by si nikdo neověřoval.
Máte dost? Tak přidáme třešničku na dortu. Začátkem minulého května se mi pokazil počítač, na kterém jsem velmi aktivně dávala do pořádku blog. Jeden z hlavních úkolů, které jsem chtěla stihnout ještě před první cestou na Ukrajinu byl tak rozbitý na střepy. To málo, co jsem tou dobou napsala jsem psala po čtyřiceti minutách denně v knihovně. Když jsem se pak v červnu vrátila ze Zóny, uznala jsem (zblbnutá zbytkem léků), že péče o blog se přece jen zdařila a výsledek je alespoň uspokojivý. Když už tam teda chcete nějaký ten happy end :)...

Letos v květnu zasáhla Zubatá znovu. Tentokrát si ale přišla pro někoho z naší rodiny. Hlavní roli zde opět sehrála rakovina a udeřila zase v poměrně mladém věku. Příští týden nás čeká pohřeb. Ještě nikdy jsem na pohřbu nebyla, takže se mně zmocňuje strach z neznámého. Vůbec nevím do čeho jdu a co se sluší a patří. Kromě toho, že bych měla být v černém, nevím zhola nic...
Jsme z toho všichni špatní. Snažíme se uklidňovat alespoň tím, že blízká osoba, která odešla po těžké nemoci se již nebude trápit v bolestech, které si my zdraví neumíme představit. Je to nepříjemné, smutné, ale musíme se s tím nějakým způsobem vyrovnat a jít dál. Každý se vyrovnává po svém, důležité je, aby to pomohlo. I já jsem si našla únik. Jelikož se blíží filmový festival a sekáčová akce, snažím se na obě akce připravovat. Na obrovských papírech se mi rýsuje bohatý filmový program a gauči se mi hromadí věci k prodeji.

Když jsem se zbavila veškerých zásob slz a uznala, že je na čase vstát, otřepat se a jít dál, provedla jsem generální (vyhazovací) úklid bytu. Výsledkem mého počínání je obrovská hromada na pohovce. Tyhle věci použiju coby své zboží na již zmiňované sekáčové akci. Je toho opravdu hodně. Dokonce se začínám bát o to, že si budu muset najít posilu na pomoc při převozu na místo konání akce. Takhle důkladně jsem uklízela snad ještě před stěhováním. Musím ale uznat, že důkladným úklidem jsem se velmi uklidnila a je mi o trochu lépe.
Filmový festival začíná v tom samém týdnu, kdy máme pohřeb. Vím, že si teď asi říkáte, jak je to nevhodné. Jenže teta, která nás opustila byla nesmírně aktivní člověk a velkou milovnicí kultury. Také by rozhodně nechtěla, abychom se kvůli její smrti trápili věčně. Rozhodla jsem se tedy, že festival letos absolvuji (loni mi koneckonců moc nevyšel), ale budu chodit alespoň v černém, abych ten kontrast nějak dorovnala.

A třešničku na dortu přidáme i tentokrát. Od čtvrtka mi není vůbec dobře. Moje trávicí ústrojí buď chytlo nějakou šílenou virózu anebo jak říkala mamka, pracují mi nervy z nadcházejícího pohřbu. Každopádně moje strava se od čtvrtku skládá z přesnídávek, piškotů, suchých rohlíků a čaje. V pátek jsem nešla ani do práce, jak mi bylo zle. Dokonce už ve čtvrtek hrozilo, že odejdu dříve než ve dvě, ale nějakým záhadným způsbem jsem v práci vydržela celý den. Dnes je mi sice o trochu lépe, ale úplně ideální to zrovna není. Jako na potvoru, včera probíhala v našem parku moc hezká akce pro rodiny spojená s restaurant day. Byla jsem se podívat, jak to tam vypadá, ale když jsem spatřila tu spoustu dobrot, na které nesmím ani pomyslet, musela jsem rychle odejít pryč. Doufám, že se karty brzy obrátí a bude jenom lépe...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerr Kerr | Web | 24. května 2018 v 17:51 | Reagovat

Achjo, tohle se strašně blbě čte. Mrzí mě všechno, co se ti stalo a věřím, že to bude jen a jen lepší!

2 Lea Lea | Web | 24. května 2018 v 21:10 | Reagovat

Děkuji, už je mi lépe.
Nicméně každý rok se musí konat nějaké to "fackovací" období jenom proto, aby mohlo být po zbytek roku lépe. Je to nepříjemné, ale člověk musí věřit, že bude lépe. Pokud věří, splní se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama