TOPlist

Asi se začalo dařit...

1. března 2018 v 19:14 | Lea |  Milý deníčku...
Dnes je to přesně měsíc, co jsem nastoupila do nové firmy. Abych byla o trochu přesnější a nebyla zároveň v rozporu s podepsaným etickým kodexem, ta firma je skutečně jedna z těch nejnovějších, ikdyž jsem výrobní prostory postavené na jednom z okrajů našeho města vídávala řadu let. Od samého začátku mně tísnila představa, že ač se mi tu líbí zatím nejvíce ze všech mých dosavadních pracovních míst, dlouho se tu neohřeju. Postupně jsem se vyptávala svých kolegů na to, jak dlouho tady pracují. Dostávaly se mi odpovědi, které snad nikoho nového neuspokojí. Půlroky střídaly měsíce a někteří tázaní byli ve firmě teprve druhý týden. Jen jeden nebo dva mi odpověděli, že už jsou tu přes rok. Přesto mně z toho dost mrazilo v zádech. Včera jsem se úplnou náhodou dověděla, jak je to doopravdy. Ani nevím, na co jsem se mistrové ptala, ale rozhodně to nesouviselo s otázkami, co se mnou bude na konci zkušební doby. Sama od sebe začala vyprávět o tom, jak tady všude okolo stály dlouhé uličky regálů (a tam kde momentálně sedím byly dva metry volné). Spadl mi kámen ze srdce, když jsem se v závěru všeho dověděla, že celý areál byl skladovými prostory a výroba se rozjela teprve nedávno. Takže i já mám šanci být tu přes rok a déle! Oddechla jsem si. Hlavní strašák posledních týdnů vymizel, takže hurá do dalších :).

První měsíc v nové práci nepřinesl to, co od svého nástupu stále očekávám. Pořád nikoho neslyším, že by se o firmě zmínil zlým slovem. Snad je to tedy dobré znamení a důkaz toho, že jsem po osmi letech produktivity konečně našla to "své" místo na pracovním trhu. Konečně se pro mně sloučily všechny aspekty ideální práce do jedné firmy, kterou jsem na začátku února povýšila na svého zaměstnavatele. Práce mně baví a čas trávený v zaměstnání díky tomu velmi rychle utíká. S mistrovou jsme si padly do oka téměř okamžitě. Chválí moji učenlivost a zájem o práci. Jen bych se prý měla naučit být rychlejší, na čemž usilovně makám. Normy sice skoro žádné nemáme, ale úplně pomalá být také nemůžu. Můžu si ale poblahopřát - už dnes jsem stihla vyrobit více kusů než třeba před týdnem či dvěma. Jelikož jsem nová, více si všímám věcí, které většinou nenapadnou člověka, který tu pracuje delší dobu. V polovině měsíce jsem podala pár (doslova) zlepšovacích návrhů, které se od minulého týdne oficiálně používají. K tomu jsem si odpracovala i několik přesčasů, které mi vylepší první první výplatu.

Seznamování s kolektivem proběhlo hodně pozvolna. Z předchozích převážně ženských kolektivů dobře vím, že není dobré začít se hned přátelit. Lépe je přečkat nějakou dobu o samotě a počkat, až mně kolektiv sám nabídne moje místo v něm. Stalo se tak až během minulého týdne, kdy mně ženské z našeho úseku pozvaly k sobě ke stolu. Oficiálně už se tedy nekrčím sama v koutku, ale patřím do party. Jsou to dámy zhruba ve středním věku, což mně těší neboť v kolektivu mladších jsem vždycky za outsidera. Neméně mně potěšil i milý dodatek: ,,Pojď si k nám sednout, ať snížíš věkový průměr strávníků alespoň u tohoto stolu." Sice ještě netušily, že je mi asi o deset let více než odhadovaly, přesto mně to potěšilo :D. Když ze mně vylezlo, že navíc umím vařit, byla jsem okamžitě jejich...

A jak jsem oslavila nástup do nové práce? Stylově a velmi symbolicky. Jelikož už pracuji jen na ranní směnu a mám vyzkoušeno, že při ranních směnách jsem toho vždycky nejvíce přečetla (pak se mi i lépe psalo), oslavila jsem novou práci po knihomolsku. Začátkem února byl v naší knihovně výprodej vyřazených knížek. Okamžitě jsem se dvěmi taškami naběhla do prodejního sálu a začala se přehrabovat knižními tituly s cenou pět korun za kus. Na to odpoledne jsem si záměrně nenaplánovala jinou aktivitu, abych měla klid a rozvážnou ruku při výběru nových přírůstků do domácí knihovničky. Správně jsem počítala s tím, že mi bookaholický lov zabere celé odpoledne a domů se vrátím k večeru. Celkem se mi podařilo ulovit třináct knížek za krásných pětašedesát korun. Obě tašky byly nacpané k prasknutí, plus ještě dva kusy v kabelce. Napadla mně jedna taková myšlenka. Knihovna by měla pro osoby postižené bookaholismem pořádat i výprodeje vyřazených regálů :D. Knihy mám zatím naskládané do komínku na barové stoličce. Místo v knihovně, které jsem si udělala asi před měsícem, je nedostačující.

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama