TOPlist

Věty, co dokážou zabít

14. ledna 2017 v 11:30 | Lea |  Life (úvahy, vzpomínky...)
Týkají se nás všech a jsou tu s námi odjakživa. Slova, věty, řeč. Jsou jich denodenně kvanta a občas se k nám dostane i sousloví, na které jsme doslova alergičtí. Zajímavé je, že nejsme hákliví na jednu jedinou frázi celý svůj život. Mění se postupem času od dětství až po stáří. Narůstají povinnosti, jiné odpadají. Mění se názory na umění a spousta dalších faktorů. S tím přichází logicky i zcela jiná gesta, které podvědomě nenávidíme.

Vzpomeňte si na nějakou větu, která vás spolehlivě dokáže zvednout ze židle. Jistě taky takovou najdete. Jako děti jsme nenáviděly příkaz "Jdi se učit!" nebo "Ukliď si!". Učit. Však víte přece nejlépe, kam schovat tahák. A uklízet? Tzn. narušit vám logický způsob uspořádání věcí v místnosti. Ani náhodou!

V pubertě nejspíš panovala temnému podvědomí věta "Vypni už ten kravál!", načež jste nechápali co je špatně na vašich oblíbencích jako třeba Scooter...
Každý může pokračovat za sebe a do nekonečna.

Co mně osobně vytáčí dnes? Tři situace.
Stojím u pokladny a chystám se platit kartou. Paní pokladní načte terminál a pak mi oznámí: "Můžete si přiložit." Snad tisíckrát od vynálezu tohoto pro mně nepochopitelného kroku k nebezpečnu jsem vysvětlovala, že tuto možnost jsem BOHUDÍK ÚSPĚŠNĚ ZRUŠILA (skutečně si na těch slovech dám pokaždé záležet). Ona se zběžně podívá na moji platební kartu a znovu říká, že "však jakousi značku tam mám"...
Znovu tedy vysvětluji. Bezkontaktní platby vnímám jako výraznou bezpečnostní mezeru, která je do jisté míry velmi snadno zneužitelná.

Zbývající dva body se též týkají obchodu a prodeje. Jeden z nich už se chvála Bohu vytrácí, tak o něj brzy ani nezavadím. Týká se především malých obchodů. Vlezete dovnitř, načež se vám zamlží brýle a sotva vidíte, kam šlapete. V tu ránu u vás stojí prodavačka a naléhá větou: "Prosím, co si přejete?" A vy tam stojíte, přes brýle neuvidíte ještě dobrých pět minut a rychle hledáte přetrhnutou nit. Co tu děláte a co tu vlastně potřebujete? Co si přejete je většinou jasné! Ať vám ta prodavačka dá pokoj a nelozí za vámi jako ocas...

Ta další věc nevymizí ještě dlouho, takže jsem si za účelem toho vytipovala nákupní podniky, kde nic takového nehrozí. Z většiny slušných (těch vytipovaných) obchodů s hadry vymizely nákupní košíky do ruky. Pokud tam náhodou jsou, nikdo nenaléhá, abyste si je brali. Jsou ovšem poněkud zaostalé podniky, kde hned u vchodu visí cedule jako kráva "Zákaz vstupu bez košíku!" O kus dál visí "Používejte nákupní košíky!" a hned vedle visí zcela nepochopitelné "Zákaz přehrabování!" Tak nejen, že vás nutí brát si něco, co budete muset položit na zem pokaždé, když si budete chtít prohlédnout rifle! Vy si je vlastně ani nesmíte vybrat, neboť jste okamžitě buzerováni za přehrabování. Pokud je tedy z čeho vybírat. "99% Stretch" za čtyři stovky je rozhodně dalším slovním alergenem. Za riflemi vaší velikosti navíc visí desatero totožných kopií...
Navíc ta gestapačka za pokladnou se na vás furt tak blbě tlemí. Většinou to nevydržím a odcházím s prázdnou. Nesnáším a odrazuje mně takový přístup k zákazníkovi! Myslím, že v tom nejsem sama a je nás více.

Všechny moje nákupní bolesti řeší second hand. Košík si brát nemusím, protože pokladní je natolik inteligentní a ví, že přehrabování je matkou úspěšného lovu. Žádné zákazy, pohoda, klídek. Platební karta je zde také vedlejší. Platit tak malé částky kartou je vrchol rozežranosti. A jako drobný bonus navíc? Co kus, to originál! Kousek, který na sebe vyhrabete nemá nikdo jiný, pouze vy a nikoho jiného v tom na ulici nepotkáte! Navíc na informační cedulce se většinou nesetkáte se slovy jako stretch, nylon a podobně. Tady narazíte na 100% bavlnu a to už těší několikanásobně ;).

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama