TOPlist

Nezapomněla jsem na vás...

15. prosince 2016 v 12:37 | Lea |  Milý deníčku...
Dlouho jsem nic nenapsala. Já vím. Věčně není čas. Když se ho trocha najde, není nálada na psaní. Pokud ovšem naskytne nálada na psaní, "nepíše vám to" pro změnu...
Dnes necítím, že by tomu bylo jinak. Ze tří výše uvedených aspektů chybí dokonce tři! Píšu nasilu a snad to půjde i vidět :D...
A doufám, že mi to dáte v komentářích pěkně sežrat ;)!

  • Hlavní důvod časové tísně
Narodila se nám dvě krásná štěňátka a to je důvod s velkým D. Mláďata všeho druhu vás prostě o veškerý volný čas okradou, ať chcete nebo ne. Trávíte zcela dobrovolně a bez nátlaku dlouhé hodiny jejich pozorováním, chováním, mazlením se s nimi a následným pokusem o základní výchovu (jakože čůrá se jenom tady a né jinde...). Kdo někdy fenku i se štěňaty dočasně vlastnil, ví, co je s tím práce a že výchova vždycky skončí pouze u pokusu.
Naštěstí (v neštěstí) máme štěňátka pouze dvě. Totiž, mělo jich být pět, ale dvě se narodila mrtvá a jedno zemřelo krátce po narození :(. Dvě přeživší dávají zabrat den co den a nedokážu si představit, že by jich bylo více. Máme-li brát věc pozitivně, berme ji takhle. Přežily dvě fenečky Ruského boloňského psíka kříženého s "něčím".
Po Vánocích půjde jedna z holčiček k novému páníčkovi. Pochopitelně, že po šesti týdnech péče a mazlení je to člověku líto. Jakoby nestačilo, že jich hned na ostrém startu života tolik umřelo :´(...
Už jsem to stihla obrečet a s fenečkou pracovního jména "Potížista" se rozloučit ikdyž ji nejspíš několikrát uvidím.
Rozhodli jsme se ale, nechat si druhé to štěně rodu ženského. A protože hrdá maminka obou holek nese sedmým rokem jméno Bonnie, bylo nakonec odhlasováno jméno Clydie [Klajdý]...jo a na fotce dole je to ta černá ;)...

  • Marod on-line
Jak jste asi někteří četli, mám za sebou zdravotně nepříliš úspěšné léto. Bohužel dojezd tohoto léta pocítím po půl roce znovu. Nejde o zuby, jde o koleno. O něm jsem možná ani nepsala neboť mi bylo blbé psát jen o svých zdravotních problémech a navíc by mi tolik zlého najednou ani nikdo neuvěřil.
Klasický scénář rozbitého kolene se nyní mění v drama. Já magor s tím taky nešla k lékaři dříve! Hrdinka, že...
Koleno bylo odřené sice tak, že jsem měla celou nohavici od krve, ale jinak mně ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o úraz vyžadující lékařský zásah. Inu, léčila jsem se sama vším, co bylo doma po ruce. Rána se mi nehojila, spíš naopak! Rána se mi neustále nehojila, mokvala a snad i hnisala. Když se vytvořil strup, pořád nebylo vyhráno. Stačilo málo a mohlo začít další kolo hojení. Ani nevím, kolik těch kol jsem celkem absolvovala, ale hojení zabralo celé prázdniny. Na úrazovku se mi nechtělo. Přišlo hloupé otravovat doktory s odřeným kolenem jak nějaký chronický hypochondr. Po tom měsíci a půl jsem už tuto možnost zvažovala, ale strach mně tam jít nenechal. Navíc už to vypadalo slibně. Moje samoléčba nakonec zvítězila!
Ovšem ne na dlouho. Tedy čtyři měsíce je relativně dlouhá doba, ale začala jsem pozorovat takzvané následky. Přehlédněme, že mi na koleni zůstala viditelná jizva. To je alespoň důkaz, že nesedím jenom u počítače, ale vím, jak to vypadá na čerstvém vzduchu. V kloubu mi začalo pokřupávat a to i v naprostém klidu. Třeba ráno, když jsem vypnula budík a hodlala vstávat. Posadila jsem se na posteli a KŘUP! A to jsem se jen posadila!
Koncem listopadu se mi stalo, že jsem skoro nemohla vylézt schody k sobě do bytu a také jsem dost trpěla v práci, kde celý den stojím na nohou a po směně jsem si nebyla schopná ani nazout boty. Začala jsem chápat, že je asi něco špatně a začala to řešit...
Pochopitelně jsem byla doktorem seřvána, proč to řeším tak pozdě. Mám utržený meniskus a čeká mně ještě do konce roku operace!
Chci na vás apelovat. Pokud máte jakoukoliv ránu, která se dlouho nehojí, prosím řešte to co nejdříve! Nedopadněte jako já...




Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama