TOPlist

Věnec na dveřích má každý. Zkuste to jinak!

5. září 2016 v 17:45 | Lea |  Know - how
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli tento článek napsat či nikoli. Mohlo by se totiž stát, že mně budete považovat opravdu za blázna neboť to, co jsem vymyslela je skutečně crazy :D...

Nakonec jsem se rozhodla, že vám tu radost udělám :D!


"VÍTAČKA" NA DVEŘE - ŽABKA

Potřebujete:

- starou botu letního typu
- stužky, barevné provázky, klipsny, korálky... (co se vám zlíbí)
- fixy používané třeba k popisu CD/DVD nosičů

Jak na to:

Žabka, ve které jste si zkracovali cestu přes bláto se musí samosebou vydrhnout a vysušit. Ty pěnové jdou například krásně vyčistit jemným čistícím pískem (ideálně krémem). To je vlastně všechno!
Nyní už má prostor jen vaše fantazie, váš nápad a pocit! Jak si botku vyzdobíte je jen na vás. Kreslete, pište (např.: "Tož vitaj!" ; "Novákovi" apod.), stužkujte, korálkujte...co vás jen napadne! Ukažte návštěvám, co ve vás dříme za umělce!
Nezapomínejte ovšem na to, že méně znamená skoro vždy více. Nechcete mít přece na dveřích žádný americký kýč! Respektujte barvu a styl boty. Na vojenských žabkách bude saténová stuha spíše nevkusná :D...

Já jsem použila černou látkovou stuhu, kterou jsem uvázala za palcový úchyt na dvě mašličky. Konce jsem nechala tak dlouhé, abych byla schopná svoje umělecké dílo přichytit z vnitřní strany dveří a zároveň si nazabarikádovat kukátko :). Pak jsem ještě připevnila dvě mašličky ze stříbrných lesklých stuh a rozprostřela je. Ve výsledku pak vypadají jako malý stříbrný motýlek - který je vyražen i ve stélce. Konce stuh směřující nahoru jsem zkroutila a rozumně zkrátila na pomyslné tykadla. Ty, které směřovaly dolů byly ponechány tak. Pouze jsem je nakroutila pomocí nůžek a obtočila okolo horních přezek.
Přikládám foto :). Reakcemi sousedů a jejich návštěv se bavím dodnes :D.





A jak se to celé seběhlo?

Byla jsem se koupat a moje tři roky staré žabky už měly nejvyšší právo podat výpověď. Byly to moje oblíbené letní boty a na jedné z nich se odlepil (či jak to tam drží) ten hlavní uchyt, který máte mezi palcem a ostatními prsty. Ikdyž jsem vymýšlela různé způsoby, jak by se to dalo ještě zachránit, nepřišla jsem na nic. Žabku jsem nakonec musela s lítostí vyhodit (a zapít smutek černým pivem). Té druhé mi ale bylo líto. Jako všech věcí, které by se i přes bezvadný stav měly vyhazovat. Proč? Ani těm se nechce na smeťák. A už vůbec ne, pokud jejich majiteli přirostli k srdci <3...
Chvíli jsem ji nesla v ruce, jakobych věděla, že mně určitě něco napadne. Jak tak na ni koukám, praští mně do oka nápis "Hello"...

To je ono! Udělám si z ní vítačku na dveře! V tom okamžiku nebyla zrovna žádná konkrétní vize budoucího výsledku a už vůbec žádné tušení, že by to mohlo pěkně vypadat. Základní nápad ale zatím nebyl propracovaný do detailu a to rozhodlo za vše! Žabka půjde (se ponese) se mnou domů...

Cesta domů vedla přes supermarket - neboť se na to musím dobře najíst, že jo. Celou dobu jsem šla naboso. Celou dobu znamená, že jsem postřídala širokou škálu vhodných i nevhodných povrchů (mimo jiné i sněť prachu a kamínků ze stavby) pro tuto dnes velmi módní záležitost. Dokonce jsem byla nucena použít dva spoje MHD, což byla veliká sranda :D. Vlastně to celé byla veliká sranda. Udělala jsem si tím nádherný rychlokurz lidké nátury a vzájemného pochopení. Vsadila bych se, že ani jedna osoba z celého davu netušila, že jdu naboso zcela nechtěně a neplánovaně! Že nejsem žádná BIOblbka (BIOdámy, neurazte se prosím, nemyslím to zle) ani žádný fanda do alternativního životního stylu, ani nic podobného! Pouze jsem odešla z domu v botech, ve kterých mi osud neumožnil přijít zpět (zato mi seslal z nebe super nápad)...

Narazila jsem opravdu na velmi rozdílné typy lidí. V trolejbuse si důchodkyně šuškaly mezi sebou a dívaly se na mně. Jasně. Dokážu si tu debatu představit! Podle raději nejmenovaných televizních zdrojů (myslím, že všichni víme o které jde) se PŘESNĚ TAKTO vyznačuje člověk jedoucí na tvrdých drogách a jiné pičoviny, kterými označují a hází lidi do nesprávného pytle...

Mám i druhou příhodu. Stála jsem na zastávce a shodou okolností čekala na spoj, ve kterém se výše popsané událo. Kus ode mně stála maminka s asi pětiletou holčičkou. Problémy se staly očekávané, později reálné.
Dívenka viděla moji maličkost stojíc bosky na chodníku a jala se vyzouvání růžových sandálků. Maminka, osvícená displejem svého telefonu, tomu zpočátku nevěnovala pozornost. Po malé chvíli spatřila svoji ratolest zkoušející bosou nohou kamínky. A začalo to!
,,Jano, kde jsi? Co tam zas děláš? Okamžitě se obuj a pocem!!!" (nevím už jméno, ale říkejme jí Jana)
,,Ale mami, když ona..."
,,Řekla jsem ti obuj se a pocem!"
Maminka hledí přímo na mně a vrtí hlavou. Přitom, co to dítě udělalo tak špatného? Neměla lovit Pokémony a hlídat si děcko...asi v dnešní době tak...

Dveře od bytu jsem odemykala se zvláštním pocitem radosti. Jednak proto, že třetí podobná příhoda by mně dostala do kolen a hlavně...měla jsem jasnou vizi, jak si žabku vyzdobím, než začne vítat vzácné hosty, pověšena na bránu do mého království ;)...

Co na to říkáte, povedla se?

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama