TOPlist

Luxus s krycím jménem Lavička

9. srpna 2016 v 18:47 | Lea |  Life (úvahy, vzpomínky...)
Obyčejná lavička. Posezení za domem, které ve většině případů máte za panelákem i vy. Já se na ni asi rok koukala oknem z kuchyně. Jednoho víkendového rána se mi v hlavě (ranní kávou zatím nepolíbené) zrodil nápad a okamžitě jsem se pustila do jeho realizace...

Nápad spočíval v tom snad nejzákladnějším poslání každého rána - vstát a uvařit si kafe, jak bylo již naznačeno. Klasický hrnek byl akorát vyměněn za termohrnek. Nachystala jsem si knížku, učesala jsem se abych takhle poránu neděsila sousedy, nazula žabky a s kávou v ruce jsem si vykročila k lavičce. A snídaně je jako kde, ptáte se. Snídani neuvádím záměrně. Nesnídám vůbec. Ani o víkendu ani ve všední den. No nemám čtyři ruce, abych zvládla pít kafe, snídat, číst a otáčet si stránky :D...
Ranní rituál, který byl tímto pouze zdokonalen výrazně doporučuji všem, kteří takovou možnost mají. Je paráda nasávat energii z prvních ranních paprsků slunce. Bohužel já takovou příležitost mám pouze o víkendu a tím spíš nevynechám jedinou příležitost. Škoda, že nechodím do práce na nějakou rozumnější ranní hodinu. Od jara do podzimu bych na té lavičce vysedávala za hezkého počasí denně! Lavička byla okamžitě jmenována "snídaňovou zónou bez snídaně" :D

Ten objev mi tehdy úplně rozsvítil celý den. Cítila jsem se plná energie. Asi i proto, že každá chvilka strávená někde venku mi dělá jednoznačně dobře. Venku se mi lépe přemýšlí, lépe píše a vůbec je to pro mně jakési blahodárné...
Přemýšlela jsem tedy celý den dál. Jak by se to ještě dalo...
No moc mně toho už nenapadlo, ale jeden nápad se zdál být stejně unikátní jako ten s tou ranní kávou. Večer jsem si sem vzala místo hrnku plechovku grepového radleru, sáček chipsů a notebook se sluchátky. "Snídaňová zóna" byla takto povýšena na soukromé letní kino. S vlastním občerstvením, filmovým programem dle vlastního výběru, spolupublika dle vlastní úvahy a hlavně...s nulovým vstupným :)


Toho času jsem se začínala velmi výrazně rýpat v kauze Černobyl. Mojí filmovou prvotinou, která otevřela éru letních filmových večerů pod širým nebem byla Země zapomnění. Film, který se zabývá jak výbuchem jaderné elektrárny, tak i z velké části něčím úplně jiným :D. Od filmu jsem čekala asi příliš mnoho. Neměl nijak oslnivý děj. Léto ale teprve začínalo, takže nebylo proč věšet hlavu :). Najdou se určitě lepší filmy...
Taky že jo! Hned příští víkend jsem si pustila film, který se ke sledování venku dá jen doporučit a to Čokoláda.

Co říct ještě ke konci? Výber filmů volte dle trpělivosti svých sousedů. Pamatujte na to, že minimálně pětasedmdesát procent sousedů je naštvaných už jenom proto, že jste něco objevili daleko dříve než oni. To znamená, že venku před jejich okny se u komedie můžete smát pouze do určitých večerních hodin. Tedy žádné Scary Movie či podobně srandovní zhovadilosti :D.

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama