TOPlist

Dovolená za mou 2. část

14. srpna 2016 v 18:43 | Lea |  Milý deníčku...
Užila jsem si dovolenou v Praze. Druhý den po návratu mi jak jste pravděpodobně již četli umřel papoušek :(. Aby toho nebylo málo, protáhla jsem si dovolenou neplánovaně ještě o pondělí a úterý.

Totiž, v sobotu mně začal bolet zub. V pondělí jsem měla jít až na odpolední, tak jsem se ráno vypravila k zubařce. Zubu už se pomoci nedalo a bylo rozhodnuto, že musí ven. Zubařka mně ale poslala jinam a doporučila mi, omluvit se z práce. Byla jsem tam narychlo objednaná na půl jedné. Z toho jsem vyvodila závěr, že do práce to asi doopravdy nestihnu a těšila se, jak si protáhnu volno. Do práce se mi fakt nechtělo.

Šla jsem zatím domů. Prý se mám zkusit najíst. Hlad jsem měla páč od soboty jsem dokázala "pokousat" pouze hustý jogurt. Snědla jsem dětskou přesnídávku a dva jogurty. Sotva dopadl kelímek na dno koše, volala mi sestřička od lékaře, kam mně objednali, zda bych nemohla přijet hned. Okamžitě jsem nastooupila do prvního trolejbusu tím směrem. Ovšem v domnění, že jdu jen trhat zub a vše bude OK. Zubařů jsem se koneckonců nikdy nebála. No jo, zubařů! Říkám si a čučím na objednací kartičku. Tady ale nestojí zubní ordinace, ale obličejová a čelistní chirurgie! V ten moment jsem pochopila, že je asi hodně zle a začala mít strach.

V čekárně jsem se klepala jak osika. Zanedlouho se mně ujala sestra a odvedla mně do dveří s nápisem "Operační sál" (skutečně je zle). Co se dělo dál, vím pouze útržkovitě. Hrozně jsem se bála a celou dobu svírala ruce v pěst (a byla za to několikrát skoro napomínána). Prostě jsem nemohla za to, že mám strach! Zvlášť, když je člověk na takovém zákroku poprvé! Celou dobu jsem měla zavřené oči a přála jsem si jediné - upadnout do bezvědomí. Nepodařilo se. Cosi mně nechtělo nechat "odejít". Zvuk čehosi, co určitě nebyla zubní vrtačka. Navíc jsem cítila, jak mi do krku soustavně stéká moje vlastní krev. Přála jsem si tedy se alespoň udusit! Taky to nevyšlo :D. Nevím přesně, jak dlouho to trvalo. Asi dvacet minut? Křeslo jsem opouštěla se slzami v očích, čemuž jsem se sama divila. Se zubaři u mně nikdy nebyl problém! Celý zákrok mně stál 1.200,-Kč. Pojišťovna mi na to prý nepřispěje, nemám nárok!

Když jsem si později skládala dvě a dvě dohromady a shromažďovala útržky paměti v souvislosti s návody co dělat a nedělat po operaci, vyšlo mi, že ten nepřirozený zvuk, který byl slyšet, musela být něco jako pila. Dělali mi resekci - odstranění špičky zubního kořene v ústech. Díru po zubu mám zašitou, nasazené antibiotika a za týden jdu ke své zubařce vytáhnout stehy. Vůbec netuším jak tam půjdu a jestli tam vůbec dojdu. Od této chvíle se budu asi velmi dlouho zubařů bát. A od této chvíle mi také začala druhá fáze diety. Smím jíst pouze měkké jídlo a to ještě polostudené po dobu asi čtyř dnů. Dále se nesmím dva dny namáhat, čili do práce nepůjdu ani zítra. Taky bych nešla! Bolí to jak čert!

Dnes je to sedm dní. Pořád to bolí a mám nateklou tvář. Kupodivu více jak minulou sobotu, ještě se zubem. Jím defacto pořád to samé. Nemůžu pořádně otevřít pusu, špatně se mi mluví. Co je pro pozitivní bytost to nejhorší, nemůžu se ani usmát - bolí mně to! Studené obklady jsou mým denním chlebem...

Snad se dám brzy do pořádku. Než skončí léto, určitě bych chtěla stihnout ještě pár akcí a ráda bych na nich byla fit.

Snad jste měli krásné dovolené a obešli jste se bez takových komplikací, jaké postihly mně. To co mám za sebou bych nepřála ani svému největšímu nepříteli! Kdo nezažil, neuvěří...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama