TOPlist

Dovolená za mou

14. srpna 2016 v 18:05 | Lea |  Milý deníčku...
Těšila jsem se na ni celý rok tak, jako každý jedinec. Kdybych ovšem tušila...

Letošní dovolená pro mně byla vcelku zvláštní. Její světlé stránky vystřídaly v jednom okamžiku ty temné, díky nimž se mi na ni bude hůře vzpomínat. Z ničeho nic a bez předchozího varování. Nebo jsem varování pouze nedokázala rozpoznat? Těžko říct. Už s tím nenadělám nic a musím jít dál...

Začněme proto těmi pozitivy. Okamžiky, které člověka hřejí až do následujícího léta. Užila jsem si naplno krásné čtyři dny v české metropoli. Miluji Prahu! Pokaždé se do ní ráda vracím. Tolik možností jak trávit po roce zasloužený volný čas. Tolik neprobádaných nádherných míst, kulturních akcí a neobyčejných zážitků! A hlavně ta historie! Památky na každém rohu.

Letos jsem se do Prahy těšila neobyčejně. Jela jsem tam s kamarádem, jehož blízkým zájmem je vojenská historie. Do Prahy se tak jelo s heslem "nepůjdeme trasou běžných turistů", tzn. Karlův most, Pražský hrad, Petřín...bla bla bla... Takhle ne!
O Karlův most jsme sice zavadili a museli po něm kus přejít. Jsem ráda, že to bylo pouze v rámci cesty z Kampy na metro a nebyl to hlavní bod programu. Už to totiž není co to bývalo! Hlava na hlavě, předražené stánky a dokonce zpoplatněná propustka pro lepší fotoaparát! Focení tam probíhá většinou na mobily a to si ještě průměrně každá pátá husa táhne s sebou tu prokletou selfie tyč! Člověk má pomalu strach, že se na ni nabodne...
Z Karlova mostu se stala komerční záležitost. Velká škoda! Vzpomínám si na doby, kdy se skutečně jednalo o klidnou historickou památku...

Kromě Kampy s hlavním zájmem o Werichův dům (který zrovna opravovali) jsme se byli podívat v Národním technickém muzeu. Nikdy mi nevyšlo jít se tam podívat. Také bylo jednu dobu dlouho zavřeno. Konečně se mi letos podařilo se tam dostat a musím říct, že to stojí za vidění! Celá expozice je velice hezky a tématicky rozdělena a rozhodně stojí za to zaplatit si "nálepku" fotografa (stojí stovku). I s plně nabitou baterií ve foťáku jsem se musela ke konci (asi po třech hodinách) krotit a fotit jen to nejdůležitější a nejzajímavější :D. Úkol to byl nelehký i pro mně! Staré interiéry a mašinky všeho druhu zbožňuji a tak jsem se docela slušně vyřádila s počtem sedmdesáti fotek :D.

O něco hůře to odnesla barterka spolu s pamětí na kartě na pražském Josefově mezi židovskými památkami. Tam jsem se vyřádila opravdu dosyta, nafotila kolem 130 snímků a fotoaparát ukládala zpět do pouzdra úplně vřelý :D. Krásné fotky mi alespoň zčásti vykompenzovaly smutnou skutečnost, že jsem se nedostala do košer restaurace Šalom v prostorách židovské radnice. Velmi mně to mrzelo neboť jsem se těšila, že uvidím a ochutnám, jak vypadá obědové menu v košer úpravě, když je připraví někdo, kdo tomu opravdu rozumí. Je to také jeden z bodů na mém seznamu zatím nesplněných snů :). Na druhou stranu, chápu i je. Mají důvod mít v dnešní době strach. Bohužel...
Na památku jsem si odsud dovezla alespoň sklenici gefilte fish (placičky z rybího masa), které se mi doma nikdy nepovedly. Naproti radnice je kavárna, kde se pár takových potravin dá koupit. Krátce jsem si popovídala i s obsluhujícím kavárny. O jídle, o kávě a zjistila, že se mám pořád v čem zdokonalovat :D. Spokojená s nákupem? Určitě! Lepší jak přijet úplně s nepořízenou :). Po židovsku vzato: ušetřila jsem slušnou sumu peněz tím, že odpadl oběd v restauraci. Místo toho mám rybí konzervu, kterou si v klidu vychutnám doma. Ikdyž věta "kosher for Passover" (košer pro Pesach) na etiketě mně předem připravila na skutečnost, že na to až do dubna nevztáhnu ruku :D...

Dále jsme se byli podívat ve Vojenském památníku na Vítkově, rozsáhlém leteckém muzeu (Kbely). Viděli jsme také památník Nicholase Wintona na Hlavním nádraží. Velmi nás oba překvapilo pietní místo se sochou a několika svíčkami. Čekali jsme spíš jen pamětní desku. Památník snad ani není možné minout a je umístě na prvním nástupišti.

No je toho ještě hodně! Taky jsme vstávali denně v půl osmé a spát chodili okolo půl dvanácté v noci. Celý den na nohou a snažit se využít každou minutu! To bylo nejdůležitější proto, abychom vše krásně stihli i s rozlučkovým pivem kde jinde než v hospodě U Fleků :). Spali jsme na kolejích v Hostivaři a dojížděli metrem do centra. Metro je pro mně asi jediná negativní věc z celé Prahy! Nesnáším to a bojím se! Bohužel je to jediný spolehlivý orientační bod, díky kterému se někam dostanete. Navíc rychle. Metro snáším rok od roku hůř a už teď nevím, co přijde příště! Vadí mi tam snad všechno. Průvan, strach, že mně někdo srazí do kolejiště, strach, že mně přivřou dveře a smrad. Všimli jste si například, že každá trasa metra "smrdí" jinak? Fobisté ano :D. Také nenávidím ty fajné stanice jako Hlavní nádraží, kde jsou koleje na dvou stranách (co když se otevřou špatné dveře a vy tam spadnete?). Nebo úseky vedoucí pod Vltavou (o tom jsem viděla jeden moc "pěkný" film a pak ještě jiný - ale ten mám celkem ráda). Co když to praskne? Co budu dělat pak? Mezi nejnovější strachy spojené s metrem patří bohužel i terory...Fuj, pryč odsud...

Za rok v šalině!

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama