TOPlist

Bydlím sama

9. července 2016 v 11:29 | Lea |  Splněné sny
Vítejte ve zbrusu nové rubrice! Založit jsem ji musela. Už rok se mi daří žít svůj velký sen. Rok doufám, že ještě nekončí a nehodlá se z něj probouzet...

Je to už fakt rok! K nevíře sice, ale doopravdy to tak je. Pořád mi to připadá jako sotva pár měsíců. Čas letí a já můžu potvdit, že sotva se člověk osamostatní, letí čas asi pětkrát rychleji než normálně :). Jinak si to neumím vysvětlit.
Můj dnešní článek by se mohl hodit všem, ktreré tento krok směrem k absolutní dospělosti čeká. Bude to takový souhrn mých prvních zkušeností ve vedení vlastní domácnosti, které se pokusím rozdělit do několika sekcí.


OTÁZKY A ODPOVĚDI alias ZVLÁDNU TO VŮBEC?...

Žilo se velmi jednduše. V pohodlí rodinného kruhu se vším luxusem, který dokáže nabídnout. Hlavně toho volného času pomalu nazbyt. Ten čas, ve kterém bych si dnes ráda četla (a místo toho zase něco píšu) a který prostě už nemám. Jo, kéž by ho bylo dnes více! Nemyslete si, ale i tak toho stíhám poměrně dost. Jen má všechno tak nějak jiný charakter než dřív. Víte, že pokud nenakoupíte a nesplácáte si něco k jídlu, nebudete jíst. Když si nevyperete prádlo, nebudete mít v čem jít do práce, natož se tak v práci do čeho převléci. Peníze, stravenky a jiné výhody si musíte přesně rozdělit a přesně vědět, kolik smíte utratit jen tak sobě pro radost. Žijete-li životním stylem s určitými postoji, je dobré ujasnit si, jestli zrovna takový si budete schopni udržet i nadále anebo slevíte z nároků (já spíš ještě přitvrdila :D). Prostě vás čeká celá řada otázek, které si budete muset umět velmi dobře promyslet a hlavně pravdivě zodpovědět.

Nejdůležitější je podle mně vědomí toho, že budete mít každý měsíc na zaplacení nájemného, služeb, telefonních výdajů, jízdného a pochopitelně na jídlo. Když se vám do toho všeho zadaří ušetřit nějakou tu kačku pro "strýčka Příhodu" budete se mít královsky :). Budete totiž mile překvapeni až zjistíte, jak hrozně málo toho k životu potřebujete. potřebujete.

Říkali mi, že to nezvládnu. Nevěřila jsem tomu, že by to bylo až tak moc složité. Koneckonců, zvládli to kdysi všichni. A nějaké ty začátečnické karamboly prostě budou. To je nedílná součást toho všeho. Bohužel. Právě ty první chyby vás ale mají zocelit a poučit pro příště.
Cítila jsem se ale dostatečně silná a připravená nezklamat, nýbrž překvapit. Pokud možno příjemně. Rozhodně se ani vy nenechte odradit.


POPRVÉ "U SEBE" DOMA

Držím v ruce svazek klíčů a nahlas si opakuji, kterým se co otevírá. Právě od této doby mi začnou plně sloužit. Smlouva, kterou mám na stole před sebou slibuje rok! Rok a pak by se uvidělo. Tak je to přece jen pravda! Nebo jsem jen usnula?
Bloudím po částečně zařízených místnostech a děsím se. Tolik se toho musí ještě pořídit a udělat (nikdy nevěřte svému prvnímu dojmu!)...
Z toho, co jsem považovala za velmi nutné pořídit nakonec stačila jsen hromada palet na postel (za flašku) a stolek ke staršímu gauči, jedna látková skříň a původně barový set na vytvoření kancelářského koutu. Opravdu nábytku netřeba mnoho :). Ze spotřebičů jsem si koupila pouze rychlovarku, lonizační kartáč a notebook ve výrazné slevě. Všechno ostatní jsem buď měla anebo mi to přenechal někdo z rodiny coby nepotřebné. Spousta věcí se dá sehnat na inzerát, klidně za odvoz. Jediné co mi chybí je pračka. Prádla moc nemám a vlastní by se nevyplatila. Chodím prát domů spolu s mamčiným prádlem. Do budoucna si možná koupím větší matraci, ale to bude fakt vše. Víc nepostrádám a naštěstí nejsem ten typ ženské, která potřebuje každý měsíc aktuální verzi žehličky na prádlo (tu taky nemám - žehlím zásadně na sobě). Nemám dokonce ani signál pro příjem televize. Nechybí mi, nechci, neplánuji.

První měsíc bojujete s časem. Často se mi stávalo, že jsem bloudila od ničeho k ničemu a nemohla se rozhodnout, co se musí udělat jako první. Zorganizovat si svůj "nový" čas tak aby bylo všechno a včas hotové, trvá. Jde ale pouze o přechodný stav. Také osamnělost mně dostihla. Přešla asi za týden. Co se mi zdálo první noc už ani nevím, ale pokud se má tento sen vyplnit, jak se říká, určitě to byla nějaká konina :D.


JÍDELNÍ STEREOTYP

První měsíc jsem přirozeně umírala strachem, že nevyjdu s výplatou. Můj jídelníček ale nebyl chudý. Veškeré zásoby "do začátku" jsem totiž nakoupila už v červnu, kdy byla šance na vlastní podnájem více jako devadesátiprocentní. Sotva jsem si odložila potřebnou finanční hodnotu na zaplacení akontace, šlo se do obchodu! Nakoupila jsem prvně pouze koloniál a takové potraviny, které nepotřebuji být v lednici (mouky, cukr, koření, těstoviny...atd). Ty jsem si bezpečně uložola, aby mi na ně nepřišly ani myši :D. První zásoby potravin mně dne 20. června 2015 vyšly na 378,- Kč. Není to mnoho, protože jsem kupovala (přiznám se) potraviny označené logem supermarketu. Pomohlo mi to ušetřit pár korun v čase, kdy se peníze budou rozhodně hodit i v jiných odvětví.
Po rozjezdu lednice o deset dní později jsem ihned nakoupila i mléko, kečup, hořčici, cibuli...atd. Tato zásoba byla také přehlídkou značek supermarketů a dohromady mně stála 293,- Kč.
Díky základní zásobě za pouhých 671,- Kč se nestalo, že bych byla do historicky první výplaty od osamostatnění odkázána na hranolky s kečupem, špagety, vajíčka naměkko a brambory s cibulkou, či dokonce o hladu. Naopak. Zásoby mi dávaly možnost experimentovat v kuchyni už od začátku. Mnozí se pak divili, že už první víkend mám guláš a na večeři (o šest hodin později) smažený sýr :D. Je to jen o systému. Když už víte, že se máte stěhovat, proč se nepostarat alespoň o to, abyste nezanikli hlady. Ovšem úplně první jídlo v novém bytě byla pizza až do domu. Poprvé jsem totiž mohla někomu nahlásit moji novou adresu. Bylo mi z toho dobře, až mně to dojalo...
HLAVNÍ HESLO (NEJEN) DO ZAČÁTKU: KUPUJTE JEN TOLIK, KOLIK DOOPRAVDY SPOTŘEBUJETE! Vyhnete se tak zbytečnému vyhazování = plýtvání ;).


AKCE ČISTÁ DOMÁCNOST

Po nastěhování vám v bytě vznikne čurbes nebo chcete-li bordel. Na ten je třeba se také předběžně předzásobit. Čistící prostředky, hadry a jinou základní drogerii včetně toaletního papíru a dámských vložek jsem nakoupila v diskontu a u Vietnamců. Do začátku to úplně stačí. Potom se dá vždycky koupit něco lepšího. Když jsem uklízela byt poprvé, měla jsem na stole veliký papír, kam jsem si zapisovala, co mi ještě chybí nebo je třeba udělat. Čím dříve je to od prolétnutí hlavou na papíře, tím líp! A věřte, že nejvíc takových věcí vás napadne hlavně při úklidu...


KVANTITA & CENA vs. KVALITA

K zajímavému zjištění jsem došla po čtyřech měsících. Když jsem bydlela ještě doma a díky symbolickému příspěvku mamce na nájem měla více volných financí, nakupovala jsem podle nejnižší ceny. Teď je to přesně naopak. Zajímá mně více kvalita. Kvalitních věcí totiž nespotřebujete tolik jako těch lacinějších. Ve finále se vám ty levnější věci logicky prodraží. Kvalitní věci jsou drahé. Ano jsou. Přesto i tyhle bývají občas v letácích nějakého obchodního řetězce. Když narazíte na dobrou akci, rozhodně kupte! Nemyslím tím rozhodně celou krabici. I tady by mělo platit pravidlo nákupu pouze pro svou vlastní spotřebu.


INTERNET alias INTERLET

Internet asi netřeba představovat. Je to otevřená brána do světa a skvělý způsob jak vyřešit během necelé hodinky deset věcí najednou a nevytáhnout paty z baráku. Je to opravdu nejlepší investice do domácnosti. Chodívala jsem do knihovny, kde je možnost být na netu asi čtyřicet minut. Přiznejme si, že je to málo! Navíc docházet tam, stojí také nějaký čas.
Jak jsem se již zmínila, nemám krabici pro příjem TV signálu. Všechny stanice jsou na netu. Stejně tak rádia. Přiznám se. Televizi jsem vyhledávala sotva jedenkrát. Rádia poslouchám pouze přes net, protože vyhledávám spíše underground než komerční scénu a s tím mi žádné z místních rádií nepomůže. Zprávy? Stačí si jednou za měsíc sjet titulky na Novinkách. Hned máte jasno. Samá špína, černá kronika, pesimismus, bulvár. Jste-li pozitivně smýšlející bytosti, opravdu vám stačí sledovat dění ve světě pouze takhle. Na to nepotřebujete denně sledovat zprávy na Nově.
Podle internetu také vařím, řeším drobné problémy v domácnosti a před cestou na úřad si ověřuji na co všechno mám právo. a jako bunus ušetřím za kredit. Vždyť se přes něj dá za jednu cenu i komunikovat! Internet (domácky: Interlet) tedy považuji za jednu z nejdůležitějších investic do domácnosti.


ÚŘEDNÍCI NAKONEC PŘECE NEKOUŠOU

Náhradou za všechno, co už jsem uměla a nyní dokázala převést a plně využít v praktickém životě jsem se velice nahodile naučila obíhat úřady a různé jiné instituce. Bývala to pro mně kdysi noční můra. Úřad jsem definovala jako veliký barák plný kanceláří, kde mi jednak nepomohli a ještě měli tu drzost mluvit se mnou jinak než česky.
Odstěhováním od maminky automaticky souhlasíte s tím, že si všechno budete zařizovat úplně sami a také si budete sami hlídat, zda máte všechno v cajku. A právě k tomu se vám bude hodit výše zmíněný internet. Válí se tam nespočetné množství příběhů lidí, kteří někdy řešili to, co právě teď řešíte vy. Podle komentářů v důvěryhodných diskuzích zjistíte na co máte nárok, co dělat a co naopak nedělat.


VELKÁ DĚKOVAČKA!

Na závěr bych na tomto místě ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli do začátku. Díky vám se mi podařilo vytvořit si malý útulný domov, do kterého se ráda vracím a cítím se v něm dobře. Děkuji všem!
Také děkuji všem lidem, kteří kdy zasáhli do mého života a ovlivnili můj další osud. Díky vám jsem tím, kým jsem. Děkuji!
Největší dík patří ale mojí nejbližší rodině, která se mnou nikdy neztratila trpělivost. Nebylo to se mnou lehké, já vím...

...tak a to je asi tak vše. Splnila jsem si sen a bydlím sama. Postupně opouštím některé brigády a snažím se plnit si své sny a život si více užívat. Ikdyž mám byt ve kterém se cítím dobře, nerada sedím doma na zadku. Mám ve svém životě ještě hodně cílů a snů, ke kterým bych se jednou chtěla dopracovat. I proto jsem založila tuhle rubriku, do které budu tyto úspěchy ukládat. Možná vám nějaké přijdou jako úplné kraviny, ale to je pouze důkaz toho, že mi k radosti stačí málo a umím se radovat i z maličkosti :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 10. července 2016 v 17:32 | Reagovat

Jo, když jsem se nastěhovala kdysi do svého - strašná práce. Tohle bylo jako vzpomínka, dík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama