TOPlist

Zlín Film Festival 2016 (úterý, 5. den)

1. června 2016 v 14:44 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
Úterý 31.5. - pátý den

Nejočekávanější akce dne je rozhodně Den otevřených dveří na filmových ateliérech

Nejlepší film: Hrdinové zla
Nejhorší film: Pavučina

Perlička: Dnes jsem se činila a mám pro vás hned dvě. První: Filmvé ateriéry. Poslouchám průvodce a komentátora naší skupiny. Právě vysvětluje, že dřevěná podlaha je v celých ateriérech kvůli neslyšnosti chůze a zmírnění hluku při pádu předmětů na zem. Zrovna v ten moment mi vypadává z rukou pouzdro od foťáku. Snažila jsem se ho ještě zachytit, ale nepodařilo se. Ale dopad byl opravdu tichý :D.

Druhá: Sedám si do sálu a těším se na film Hrdinové zla. Měl by začít asi za pět minut a kromě mně tu ještě nikdo nesedí. Využívám situace a dopisuji do sešitu zážitky z dneška. Bylo 19:41. Nikde nikoho, na plátně jedno festivalové logo vedle druhého. Třeba čekají, jestli ještě někdo nepřijde. To je ale stejně divné. Přece tu nemůžu být sama. Ovšem soukromá projekce neuškodí, alespoň bude absolutní klid. Po dvou minutách hloubání mně konečně napadlo pozorně prozkoumat vstupenku. A tam to bylo! Já totiž celou dobu seděla v jiném sále! Rychle sbírám věci a se vstupenkou před očima sypu do správného sálu. Slečna co mi vstupenku podruhé projela čtečkou (což pochopitelně už nešlo) se jen usmála. Já se taky usmála a v duchu jsem myslela na to, že se vstupenky kontrolují natřikrát, než člověka pustí do sálu a pak se ukáže, že stejně sedí špatně. Tato příhoda se mi jevila jako značně komická.

Denní útrata: 150,- Kč

Poslední řízek byl včera obětován k večeři. Ráno tedy začalo kulinářským počinem. Uvařila jsem si k obědům a večeřím na další sérii dnů rajskou.
Na filmové ateliéry pojedu raději až k odpoledni. Dopoledne tam určitě bude spousta školních skupin a nebudu se tam motat. Jelikož je dnes úterý a v galerii mají 50% slevu na vstup, dám dopoledne přednost výstavám Orbis Pictus play. K tomu patří i vstup na Magické komnaty na Zámku. To prubnu hned jak odpoledne sjedu z kopce od ateliérů. Dnes se ještě mají odhalovat nové hvězdičky na Chodníku slávy před bývalým Velkým kinem. Přečtěte si prosím, poslední větu znovu a uznejte, že je přímo úchylná! Hvězdička slávy před uzavřeným kinem mi nepřipadá jako nějaké uznání pro kvalitního herce, který se už dávno stal režisérem. Této akce se letos poprvé nehodlám účastnit. Ve vzduchu cítím ostudu.
Přes bankomat jsem zamířila ke galerii. Cestou míjím poslední zastávku ve městě, odkud se dá odjet směrem k filmovým ateliérům. Stojí zde asi tři školní třídy. Učitelky vypadají nervózně a každá určitě doufá, že právě její skupina se do krátkého autobusku dostane. Já se jen usmívám a představuji si, jak se mi odpoledne dobře pojede... Taky mohli pro tento den posílit tento spoj o kyvadlovku. Jede tam totiž pouze jediný spoj a to jednou až dvakrát do hodiny.
Výstavu Orbis Pictus jsem měla projítou rychle. Nikde nebylo napsané, že je lépe, když jsou na to dva. Celá interaktivní výstava obsahuje prvky kdy například jeden šlape do pedálů a druhý svítí světly. Naštěstí tu byla velmi ochotná průvodkyně, která mně alespoň těmi nejzajímavějšími exponáty provedla. Budu sem muset někoho vytáhnout. Nebude to nic těžkého, výstava je totiž úžasná!

Domů jsem musela pěšky. Nic nejelo. Normální stav. Snědla jsem oběd a odjela autobusem na filmáky. Cesta byla přesně podle mých předpokladů klidná. Nahoru už mýřilo jen pár lidí a nekonala se tedy žádná tlačenice. Vystoupila jsem u brány. Nikde žádný ukazatel ani fáborky. Prostě nic, co by mně navedlo na místo, kde prohlídka začíná. Chodila jsem tedy jak mně napadlo. Do některých budov se šlo dostat pouze, když někdo otevřel zevnitř, tak jakýpak den otevřených dvěří. Nejvíc lidí proudilo k expozici o historii filmu. Vmíchala jsem se tedy do příslušného davu a nechala se tam dovést. Zde se nacházely různé loutky a postavičky z animovaných filmů, které zlínští a gottwaldovští umělci stihli za dob existence ateliérů vytvořit. Nejvíc času jsem strávila u Pata a Mata. K vidění byly jejich pokojíčky, dílna, kabriolet a dům. Překvapilo mně, jak je to všechno veliké! V televizi to všechno vypadá daleko menší! Člověk se s tím musí osobně setkat, jinak neuvěří. Také se daly spatřit náznaky toho, jak probíhá natáčení epizod s nimi. U cedule s nápisem "V záběru! Nedotýkat se!" mi došlo, jak je to asi velmi složité. Vždyť jakmile někdo s čímkoliv omylem pohne, vše se musí naaranžovat a natočit znovu! Důkazem je i ukázka ze scénáře, která je zde také vystavena. Musí to trvat dlouho, než se natočí jedna epizoda (později dohledáno: jedna osmiminutová epizoda = tři měsíce práce) Nafotila jsem spoustu fotografií jen o nich! Byla jsem dost náročná na detaily, ale jinak to nešlo. Byly, jsou a budou to moji oblíbenci! Nadšená z Pata a Mata, pokračuji ve zkoumání prostorů filmového závodu. Dostala jsem se do míst, kde se daly koupit knihy a byla tam i malá kavárna. Když jsem se na poslední chvíli dohmátla toho, že tamten v bílém tričku je průvodce komentovanou prohlídkou, urychleně jsem se k němu přihnala. Prohlídka s přednáškou byla podmíněna registrací, což nebylo napsané nikde. Ani v programu festivalu. Vypnula jsem pěkně prsa, nahodila hezký úsměv a dodala, že jsem tu sama :D. Asi to nebylo úplně to, co mi pomohlo, ale zúčastnit se exkurze mi bylo nakonec umožněno a zapadla jsem do party nějakých středoškoláků. Ukázalo se, že rozhodně nejsem jediná, kdo nevěděl o registraci přes net. Ze všech možných stran se sesbíralo ještě asi patnáct lidí, až jsme se do některých prostor skoro nevešli :D. No, měli to mít líp organizované a rozhodně více informací k akci! Exkurze se šla od hlavní brány. Ze začátku šla naše skupina s někým úplně jiným, než ke komu se většina z nás neregistrovaných nahlašovala. Později se ukázalo, že nás provádí dva průvodci současně. Nepochopím proč vlastně, když největší částí nás provedl do třetice úplně někdo jiný :D. Ukázková přehazovaná :D. To už je jedno! Důležité je, že se mi podařilo se do nějaké skupiny posluchačů dostat a něco se dovědět. Bůhví kdy se naskytne další taková příležitost. Rozhodně toho dnes nelituji a to ani přes ty zmatky. Bohužel nebylo možné podívat se přímo "do výroby", neboť filmové řemeslo je velmi háklivé na prach. Chápu. Na konci nám pustili dvě staré baťovské reklamy a šlo se na kafe nebo projít si filmovku. Filmová škola mně až tak úplně nezajímala. Co tam uvidím? Dlouhou chodbu a dveře od tříd naproti sobě. Přesně jak je to na všech školách. Ale když už jsem tady...
Když už nebylo do čeho rýpat a co fotit, přišla chuť na kafe. Kafe ve městě bylo zavrženo pro jeho vysokou cenu, zůstanu tady. Autobus dolů do města jede stejně až za tři čtvrtě hodiny. Stihnu vypít kafe a něco málo pofotit cestou na zastávku. Kromě toho ani nevím, kde ta zastávka je. Nikdy jsem tu nebyla. Dnes tu mám premiéru. S kávou jsem nedopadla moc dobře. Cenově je na stejné výši jako v lepší kavárně ve Zlíně (objasním pro vás nezlínské 45,- Kč). Vždycky si dávám Vídeň. Je to sázka na jistotu. Kafe se šlehačkou normální velikosti. Tohle si ale budu pamatovat dlouho. Byla jsem ulepená od kávy až do večera, protože sklenice neměla ucho a byla celá pocintaná od kávy. Chuťově vynikající byla šlehačka, kafe v kofeinové krizi přijatelné.

Autobus jel narvaný. Město se stihlo za dvě hodiny dopravně ucpat, takže jsem vystoupila o dvě zastávky dřív. Dalo se z ní seběhnout rychleji, než by se autobus dostal tam, kam potřebujete. Za takových dopravních situacích je škoda nevyužít toho.

Zvládla jsem druhou část výstavy Orbis Pictus na Zámku. Tam už nebylo třeba společnosti minimálně jedné osoby, tak si to šlo užít i jako single.
Kino pro mně bylo dneš ve znamení držkopádů. Ne že bych měla špatnou ruku a vybrala si špatně, ale pletly se mi časy a sály :D...
Už na Bláznivou jízdu jsem přišla s desetiminutovým zpožděním. Bláznivá jízda je natočena stylem road movie. Vystihuje čtveřici kamarádek a fanynek rockové kapely Creephyp při cestě na jejich koncert. Nebylo by to zajímavé, kdyby se holky nerozhodly ujet celou štreku z Kita Kyushu (Fukuoka) do Tokia (mapa). Ječíci puberťačky řeší cestou svého idola, ale také technické potíže s koly anebo nedostatek peněz na cestu zpátky. Nebylo to nejlepší, co jsem dnes viděla, ale rozhodně to bylo veselé a svižné. Vedle mně si sedl pár v důchodovém věku. Strašně nadávali, kdo ty filmy vybírá, že je to nevhodné pro mládež a za komunistu bylo líp... Tentokrát se na mně usmála štěstěna a vysmahli po dvaceti pěti minutách filmu. Ještěže tak...

Navařila jsem si doma výborně. Teď bych stihla možná tak odemknout a zase zamknout, natož ohřívat jídlo v mikrovlnce. Jedu na smažák k Vietnamcům. Trolejbusem to v pohodě stíhám...

Nejlepší film dne a pikantní perlička navch :D. Sedla jsem si omylem do sálu, ve kterém se zrovna nic nepromítalo v domnění, že budu mít soukromé promítání. Až mi to začalo připadat divné, zkontrolovala jsem vstupenku a vystřelila jak raketa do správného sálu :D. Naštěstí ještě nebylo pozdě a promeškala jsem pouze reklamy. Komu by to ale vadilo, že.
Hrdinové zla byl velice drsný, ale dnes nejlepší film. Když napíšu, že to bylo o drogách, lásce a přátelství, které se jednoduše vymklo kontrole bude to stačit. Ono se k tomu víc napsat nedá...
I přes svou neuvěřitelnou drsnost a potoky protečené krve, celkem dobrý snímek.

Když jsem přebíhala na Pavučinu skopla jsem si palec o schod, ale už je to dobré :). I tak vypadají moje festivalové přebíhačky, kterých do pátku ještě přibude. Příběh natočený v Československu v roce 1986 pojednává o mladé ženě závislé na drogách. Je to náš první film, který se otevřeně zabýval drogovou tématikou a nešetřil ani ukázkami jejích důsledků vedoucích až do psychiatrické léčebny. Musím uznat, že v době své premiéry - polovina 80. let to byl asi hodně drsný příběh. Mně se ale nijak nezamlouval. Ten skopnutý palec za to moc nestál. Film mně ale uklidnil alespoň v tom přesvědčení, že jsou i horší rány než ty moje...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama