TOPlist

Zlín Film Festival 2016 (středa, 6. den)

2. června 2016 v 10:23 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
Středa 1.6. 2016 - šestý den

Bude to znít zvláštně ale těším se ten festival konečně skončí :D. Dovolená uběhla jako voda a já jsem si ještě nestihla odpočinout. Je to hrozně napresovaný program a obdivuji všechny reportéry, kteří to zvládají i několik dní téměř v kuse!

Nejlepší film: Freistatt
Nejhorší film: Ponette (odešla jsem půl hodiny po začátku - vůbec mi to nesedlo)

Perlička: Nečekané dojetí na výstavě o Velkém kině :(

Denní útrata: 25,- Kč

Ráno jsem měla namířeno na brigádu. V trolejbuse mně ale dostihla prokrastinace. Činnost jsem odložila na zítra a zůstala jsem ve městě. Naštěstí si můžu svobodně vybrat, který den v týdnu přijedu, takže žádný horor, když se na to vrhnu zítra.

Volný čas jsem věnovala chození po výstavách. První výstava byla věnována filmovým ateliérům a 80. výročí od jejich založení. Dalo se to celkem rychle proběhnout, protože několik panelů bylo k vidění v nákupním centru v průběhu května. Výstava, která byla pro mně nová se týkala Velkého kina. To je teď zavřené "z technických důvodů". Nejen já si ale myslím, že důvod uzavření kina je někde úplně jinde. Pár dní před jeho uzavřením se totiž zdálo být v pořádku a nikde nebyla jediná zmínka o brzském zavření! To tam visí až teď, aby se neřeklo. Výstavu jsem procházela hodně pomalu. Dost často bylo třeba se vracet k některým fotkám. Nebylo jich málo. Kino vypadalo úplně jinak, než jak vypadalo 21.2. 2016, kdy jsem si tam naposledy kupovala lístek. Netušíc, co se s ním hodlá dít. Asi za to mohla válka, kdy bylo kino bombardováno.
Poslední fotografie mi vehnala slzy do očí a dlouho mi trvalo, než se mi podařilo je úplně potlačit. Na fotce byla budova kina a na štítu, kde donedávna stávala velká černá písmena sdělující název aktuálního filmu stálo: "Tobě patří srdce mé". Musela jsem okamžitě odejít. Váha těch slov mně velice zasáhla neboť nejsem jediná, která staré kino upřednostňovala před novým multiplexem.
Sousední výstavu - Poocta vellikánům jsem jen letmo proběhla, ač si to velikáni vůbec nezasloužili. Teď musím rychle pryč! Třeba se mi dokonce týdne ještě podaří výstavu vidět. Bojím se však, že mně srdce (rozum neslyšíc) odtáhne opět k panelům s Velkým kinem a dopadne to stejně jako dnes...

Ani nevím jak. Od Kongresového centra s náznaky slz na tváři přicházím k velkému kinu. Ne, že bych si přála svou bolístku znovu otevřít, to ne. Od včerejška jsou na Chodníku slávy před ním nové hvězdy. Letos je dostali Jiří Strach a Klára Trojanová. Ani jsem si nepředstavovala tu ostudu, která se tu včera musela zákonitě odehrát! Hvězda slávy před zkrachovalým prázdný kinem, které se snad jednou nestane squatem! Kláru Trojanovou moc neznám, ale u Jirky Stracha mi hvězda na tomto prokletém místě přišla až líto...

Myslela jsem, že se uklidním v Alternativě na výstavě fotek Amerika 1936. Nedokázala jsem se soustředit a navíc si tam asi televize chystala nádobíčko. Rozhodla jsem se nezavazet a šla se uklidnit jinam. Do sekáče naproti zastávky. Naštěstí mi moje rozpoložení nedovolilo mít z něčeho radost a sdílet sympatie k originálním hadříkům. Alespoň jsem neutratila. Musím ale přiznat, že takto rozhozená jsem nebylo už dlouho...

Po domácím obědě jsem šla do kina na tu nešťastnou Ponette. Za půl hodiny po začátku jsem byla pro nezáživnost děje i na odchodu a přemýšlela co se získanou trochou času. Galerie Pod radnicí nabízela pohled na filmové plakáty, šla jsem se tedy podívat tam.
Zbývala hodina a něco d další projekce. Hlad nemám, ale půjdu domů psát.
Snědla jsem alespoň mísu popcornu během psaní.

Film Odjezd byl pravda o něco lepší než Ponette, přesto jsem koketovala s myšlenkou, že odejdu i odsud. Odcházet (či dle trefného názvu odjíždět?) z druhého filmu za jediný den se mi nechtělo. Navíc bych se musela prodrat celou řadou, což už mi vůbec nepřipadalo lákavé. Byl to francouzsko-anglický film a na jeho konci zazněla skladba z Rusalky. Je zvláštní pocit, když slyšíte českou operu v zahraničním filmu. Dodnes vzpomínám na slovenskou lidovku v Hostelu II. Tam to byla opravdu haluz :D! Rusalka byla asi to jediné, co se mi na tom filmu líbilo.

Zůstávám v čínském bistru nákupního centra. Mám půlhodinovou přestávku do další projekce. Ještě předtím vyřizuji jeden moc důležitý rest. Protože vyšlo nové Čilichili, což je poslední dobou můj nejoblíbenější časopis, doběhla jsem si pro něj o patro níž, kde je prodejna Vodafone. S jedním výtiskem nyní sedím u piva a slzím pro příjemnou změnu smíchy. Ten plátek mně vždycky dobře pobaví.

Posledním a nejlepším filmem dne je Freistatt. Film natočený ve skutečných prostorách nápravného zařízení pro mladistvé. Připomíná to svým způsobem jakýkoliv film o pracovním či koncentračním táboře s německým vedením. Není tak divu, že mi moje "osvětimská" němčina stačila k tomu, abych z 30% rozuměla i bez titulků. Jak je vidět zde, Němci se ani po válce nepoučili neboť většina záběrů na chování bachařů i denní program chovanců je zde autentických. Freistatt (Svatyně) je církevním zařízením pro hochy s výchovnými problémy. Chlapci celý den tvrdě pracují na poli. Koncem dne jsou na pokraji sil a nohy mají od špatných botů rozedřené do krve. Pro kdejakou drobnost jsou trestáni třeba tím, že jdou spát bez večeře....
Prostě koncentrák! Přesto nevidím důvod, proč vám ho nedoporučit...

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama