TOPlist

Zlín Film Festival 2016 (pátek, 8. den)

5. června 2016 v 11:04 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
Pátek 3.6. 2016 - osmý a poslední den

Nejlepší film: Requiem pro panenku
Nejhorší film: Deník Aurélie Laflamme

Perlička: dnes byly rozdány ceny pro vítězné filmy

Denní útrata: 70,- Kč (dvě plzeňské piva: jedno za přežití a zakončení festivalu; druhé za dožití příštího ročníku a ještě lepší filmy)


Byt volal po důkladném úklidu. Nebylo to zdaleka jen o nádobí. Bylo třeba zbavit nečistot i podlahu, po které se týden chodilo v botech z ulice. Včera jsem si na brigádě ověřila, že po týdnu juchání pořád vím čím se co uklízí. Dnes své osvěžené umění přenesu do domácího prostředí a během dopoledne uklidím doma. Vyčistila jsem klece, umyla koupelnu, setřela prach...atd.
Na oběd byla krizovka. Obyčejné hranolky z mrazáku. Ano, mohla jsem si je dát někde ve městě, ale já si je osmažila na něčem, co stánky moc nechtějí znát. Totiž na čerstvém oleji. V posledních několika minutách doma, jsem stihla umíchat těsto na medovník. Péct ho hodlám večer. Zatím si těsto odpočine v lednici a krásně se mi propojí suroviny :).

Netušila jsem ale, že z filmu Zrzek odejdu tak brzo a medovník stihnu upéct ještě během odpoledne. Původní plán spočíval až s noční směnou v kuchyni :). Zrzek mně prostě nebavil a získala jsem hodinu a půl navíc. Alespoň jsem se poučila do příštího ročníku festivalu. Staré filmy raději nebrat! Ze všech takových většinou znuděně odcházím. Dnes jsem ale děkovala za získaný čas. Bůhví, kdy se večer dostanu domů. Ráno vstávám v šest...

Medovník se trochu připálil na povrchu, ale chuťově byl velice znamenitý. Nebyl to takový ten klasický jako je třeba Marlenka. Našla jsem ve své oblíbené kuchařce zjednodušenou verzi na plech. Sotva byl dopečený, vypnula jsem troubu a nechala jej dojít. S ukázkovým skluzem jsem vyběhla z bytu. Na cestu mám asi sedm minut. Střídá se běh s rychlou chůzí. Myšlenky, zda je trouba skutečně vypnutá mně žerou čím dál víc. Při své chorobné opatrnosti alespoň v hloubi duše vím, že je byt zabezpečený jak trezor v národní bance.
Bach v rytmu samby. Nádherný film, který potěší hlavně milovníky hudby. Byl to druhý nejlepší film dne. Pokud bych počítala pouze zahraniční tvorbu, tak ano, dnes má u mně jasné vítězství...
Děj sice nebyl ničím překvapivý, ale rozhodně byl příjemný a dobře se sledoval. Bohužel k němu ale nebyly žádné titulky a znovu jsem byla nucena trpět simulovaný překlad. Když si to zpětně uvědomuji, bylo takových případů víc. Překlad ale četla slečna s příjemným hlasem a jako bonus jí bylo rozumět a nedělala si z toho srandu. Tady se jednalo o stejného pána jako u filmu Dárek pro maminku. Bohužel. Opět nezklamal. Pouze zvedl level ve své trapnosti...

Deset minut pauza na záchod a hned se pokračuje. Bohužel ne už tak úspěšně. Neúspěšně pro děj, zato velmi úspěšně na titulky. Navíc s jistotou, že toho trapáka už víckrát neuslyším! Deník Aurélie Laflamme byla katastrofální kanadská romantika, kterou jsem již prvních deset minut označila za nejhorší film dne. Bohužel mně v sále držel drahý filmpas, který by mi za dnešek byl jinak k ničemu. Navíc všechny doprovodné akce už byly u konce a neměla bych kam jít. Na takové romantické slaďáky já si nepotrpím. Filmu jsem dávala naději pouze proto, neboť lepší film opravdu nebyl na výběr a filmpas je škoda nechat ladem jen tak...

Poslední čurací pauza. Poslední kroky do kinosálu. Otevírám si chipsy. K poslednímu filmu filmového festivalu odjakživa patřily chipsy. Vlastně k posledním dvěma filmům. Tato projekce byla totiž pásmem. První byl dokument o dívčí polepšovně z Loučné nad Desnou z roku 1989 (V zámku a pod zámkem). Hned za ním následoval opravdu nejlepší film dne. Kromě toho také jeden z nejlepších filmů, které jsem během festivalu stihla. Není třeba jej dlouze představovat. Requiem pro panenku všichni znáte. Příběh moc dobře znám a chtěla jsem si jej vychutnat na větším plátně. Právě díky tomu, že snímek znám dobře dávalo prostor sledování hereckých výkonů. Nejlepší mi přišla Barbora Hrzánová. Opravdu velmi dobře zahrála roli postižené dívky. Věřím, že pro normálního zdravého jedince musí být hrozně těžké takovou roli zahrát a pokud možno vychytat všechny detaily povahy a chování mentálně postiženého. Přesto do svých rolí zapadli úplně všichni herci. Těšila jsem se a doufala, že si film přijde uvést Anna Geislerová. Přijela letos, stejně jako každý rok. Bohužel nepřišla sem na tento film. Veliká škoda! Taková beseda po filmu by byla velmi zajímavá a věřím, že by nebyla marná. Sama jsem měla pár otázek, které mně ohledně tohoto snímku zajímaly...

Tak! A je po festivalu. Celkově bych ho zhodnotila pouze jako slabší než byl ten loňský. Snad se to příští rok vyrovná. V jednom z následujících článků provedu shrnutí a svým úsudkem vyberu nejlepší a nejhorší filmy. Počet na stůl vysypaných vstupenek prozradil, že jsem překonala výkon z minulého roku. Napočítala jsem jich čtyřiadvacet :).

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama