TOPlist

Byla jsem v Brně...

12. června 2016 v 22:17 | Lea |  Life (úvahy, vzpomínky...)
...a nedipadlo to úplně podle představ.

Pominu i to, že do zábavného interaktivního centra Vida jsme nakonec nešli. Přítel tam odmítl jít, sotva uviděl tu kopu řvoucích dětí. Popravdě i mně při tom pohledu přešla chuť. Dohodli jsme se na kompromisu. Tohle vzdáme, půjdeme se podívat na vilu Tugendhat a po cestě se stavíme na oběd. Potom si dáme na dvě hodiny rozchod. Každý z nás dvou měl totiž zcela odlišnou představu o důvodu a cíli své cesty. Vyřešilo se to tedy tak. Centrum Vida navštívíme jindy. Nejlépe bude, vyhneme-li se víkendům a školním prázdninám. Dříve jak v půlce září to nebude...

Našli jsme příjemnou restauraci kousek od Malinovského náměstí ve které jsme pojedli. Neodolala jsem smaženým tvarůžkům :). Jedno z mých oblíbených jídel, které si však doma připravuji s rozvahou. Potom jsme se vypravili hledat tu vilu (to jméno si jakživa nezapamatuju). Bylo to dost komplikované, protože když jsme se ptali na cestu, každý nás posílal jinam. Můj přítel se na to chtěl několikrát vykašlat, ale já trvala na svém! Když už jsme nebyli ve Vida centru, chci jít alespoň sem. Alespoň něco chci vidět ve dvou než se rozdělíme. A vůbec. Co když se mi nepodaří dostat se jinam. Je zvláštní, že můj instinkt dokázal vytušit cosi neblahého už teď...

Vstup do vily byl zaměněn za vstup do zahrady za padesát korun. Možnost dostat se dovnitř sice byla, ale vstupné 350,- Kč nás přinutilo smířit se s travnatým paloukem pod stavbou. Líto mi to pak nebylo. Ve sklepních prostorách domu bylo ve vitrínách vystaveno pár kusů nábytku (který se mně osobně vůbec nelíbil), zmenšený model vnitřních prostor objektu a hlavně historie domu heslovitě a stručně sepsaná. Bylo mi okamžitě jasné, že vstupné bychom platili nejen za vlez dovnitř, ale také za to, že nám někdo přečte to, co je tu na stole pod sklem. Ano, to co je ve sklepě je asi hodně stručné. Výklad průvodce je jistě obsáhlejší, ale nám to bohatě stačilo. Nedověděli jsme se pravda nic nového, ale vidět tu krásnou zahradu stálo za to!

Rozchod na dvě hodiny (jó, to mám času na osobní pochůzku!) jsme si dali na zastávce u dětské nemocnice, která se nachází vlastně pod vilou Tugendhat. Sraz pak byl u hotelu Grand ve čtyři. Chvíli jsem se zdržela pokoukáním na nemocnici. Může to znít sice úchylně, ale já tam ležela když mi byly asi tři nebo čtyři roky a cosi si ještě ač matně pamatuji. Asi to nebyl úplně ideální nápad. Čas, který jsem tím zabila mi totiž chyběl na důležitějším místě...

Hlavní bod mého programu spočíval v procházce po židovské obci. Vlastně je to hlavní bod programu úplně všude, kde takovou možnost mám. Kdybych ale tušila, jaké s tím budou komplikace, asi bych si sedla na dvě hoďky do hospody :D. Kdybych věděla, že i přes svůj velmi kladný vztah k židovské kultuře nebudu schopná najít synagogu. Jó, kdybych to věděla dopředu, asi bych se ráno na cestu nevydala...
Naskytlo se hned několik problémů najednou a to mi pořádně zamotalo hlavu. Umím si otočit mapu tak, abych šla přesně podle ní. S tím problém nemám. To si také zpětně uznávám jako malé ale nevýznamné plus. Díky tomu jsem našla alespoň jeden jediný barák, který souvisel s tím, co hledám. Sídlo Židovské obce, malý kousek od té nemocnice. Byla to ale jen administrativní budova a židovská čtvrť se synagogou jako taková je v úplně jiné části Brna. S tím se nějak nepočítalo a hrozně jsem se tomu divila. Vůbec mně totiž nenapadlo hledat synagogu zvlášť! Předpokládala jsem celou čtvrť jako celek. Že nebyly vidět žádné věžičky mně nepřekvapilo, protože brněnská synagoga je postavena ve funkcionalistickém stylu. Vytáhla jsem si mobil a zadala si stavbu do vyhledávače. Vyšlo najevo, že dál hledat budu na Trnité o pěkný kus dál. Zbývalo mi ještě dost času, takže jsem byla relativně klidná a připravená své hledání nevzdávat.

Čas se mi výrazně zkrátil na zastávce šaliny. Kromě čekání na tramvaj jsem čekala také na to, až přestane pršet. Spustil se ukázkový slejvák. Byla jsem promáčená od hlavy až k patě. Kromě toho mi zmokla i z knihovny vypůjčená mapa a plakát z vily Tugendhat. Když přijela šalina, kterou jsem potřebovala jet, stále lilo jako z konve. Rozhodně se nezdálo, že by déšť měl každou chvilku ustat. Času už začínalo nebezpečně ubývat, takže bylo nejmoudřejší posunout se blíž.

Druhá rána kapitána! Trnitá. Tak se nejmenuje jen ta ulice na které stojím a jásám. Tak se totiž jmenuje celá tato městská část. Moje nervy! Vcelku naštvaně, přesto ale pořád s pevnou vůlí, hledám přesnou adresu synagogy. Prý Skořepka (už si vážně nejsem jistá ničím). Nalistuji tedy v mapách Skořepku, ověřuji si svou aktuální polohu a na bodě, kde se střetává několik ulic zároveň si ji natáčím tak, abych věděla kam jdu. Mapu už znám za celý den skoro nazpaměť, získala jsem dokonce velmi stručný přehled o tom, která šalina kam jede. Orientace pomocí tramvají mi připomíná orientaci v Praze podle metra. Teď už to snad klapne! Do třetice, jak se říká! Chvála Hospodinu alespoň za to, že přestalo cedit...

Ano a je tu problém opravdu do třetice. Vím, že Skořepku mám kdesi hodně blízko. Motala jsem se totiž kolem dokola a to doslova. Několikrát jsem procházela ulicemi Křenová, Koliště, Vlhká a dokonce i Špitálka - nechápu jak jsem se ocitla až tam. Na Skořepku ne a ne narazit. Bylo tři čtvrtě na čtyři a měla jsem posledních patnáct minut i s cestou ke Grandu. Ač nerada, musela jsem své úsilí předčasně ukončit. Vím tak alespoň v jakých místech budu hledat příště. Příště také nedopustím, abych měla pouze dvě hodiny. Zdá se to jako poměrně dlouhá doba, ale je to zatraceně málo! Co se dá dělat. Autobus nebude čekat, až najdu synagogu a pak až se mi bude chtít z ní odejít...

Tak takhle já jsem dopadla i nedopadla. Byla to dost drsná zkušenost. Opravdu jsem nepočítala, že by to mohlo dopadnout takto. Spoléhala jsem, že mně na místo (a nejlépe napoprvé) dovede srdíčko bijící pro tuhle kulturu...
Cestu do Zlína jsem skoro celou prospala. Byla jsem uchozená, mokrá jako myš a vyčerpaná. Z Brna jsem si dovezla sandálky ze sekáče a nový slamák. Na památku? Nevím...

Předsevzetí na příští cestu. Příště půjdu najisto a s lepší mapou než je obrázkový průvodce s několika plánky. A třeba to nebude ani v Brně ale až v Praze :)

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama