TOPlist

Zlín Film Festival 2016 (pátek, 1. den)

28. května 2016 v 12:53 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
Pátek 27.5. - první den

Dnes se těším na svoji výhru a na ohňostroj.

Nejlepší film: Moře a létající ryby; Moje revoluce
Nejhorší film: Moře a létající ryby; Moje revoluce

...dnes proběhl zajímavý start neboť oba dva filmy bych řadila kamsi doprostřed

Perlička: U jednoho ze stánků partnera festivalu byl stoleček s bloky a tužkami, které jste si mohli vzít gratis. Všemla jsem si, že na jednom bloku je nádherně povedená kresba loga partnerské firmy. V tu chvíli za mnou doběhl klučina a řekl, že si mám klidně něco vzít. S díky jsem vysvětlila, že z toho zrovna nic nepotřebuji, ale že jen obdivuji tu kresbu. Kluk se velice hezky usmál a řekl: ,,To jsem kreslil já!'' :D

Denní útrata: 81,-Kč (z toho 54,-Kč za dvě odporné piva)

Pět ráno. Vstávám. Dobrovolně bez budíku. Nemohla jsem spát a stejně mám spoustu práce. Musím pořešit typické holčičí zaležitosti jako dobarvit si obočí, nalakovat si nehty (jakou barvou?) a vyřešit co na sebe. Dále je potřeba navařit na co nejdéle dopředu. Předsevzala jsem si, že letos zkusím trochu šetřit a nebudu jíst po restauracích jako loni. Patřím k těm šťastným (!), kteří ve Zlíně bydlí a tudíž tu mají i vlastní "ubytovací základnu". Rozhodla jsem se tedy, že budu svůj byt využívat nejen jako noclehárnu, ale i jako občerstvovací zařízení. Nechce se mi utrácet z několika důvodů. Jednak jsem v květnu tohoto roku již kulturně žila, něco to stálo a do výplaty je daleko. Také počítám s tím, že tohle není poslední akce nadcházejícího léta a někam se určitě ještě podívám. Prostě plánuji další akce, které snesou mít v záloze nějaké finance v rezervě.
Nasmažím si pár řízků, které se dají jíst přinejhorším studené. Řízek mezi dva chleby anebo jeden chleba mezi dva řízky nikdy nezklamou. Dnešním obědem bude ale zbytek rizota a na večeři špagety. Potřebuji dojíst strouhanou nivu. Navíc budu alespoň vždy přesně vědět, co jím...

Budu se snažit psát průběžně během festivalu a to tak, že vždycky shrnu do jednoho článku jeden den. Dneska začínám a příští týden v pátek končím. Víkend bude hodně nabitý, tak ten jediný asi nebudu stíhat sepisovat po dnech. Ale jak se znám, vždycky si nějak poradím :).

Jelikož doopravdy nevím, co na sebe, vyřešila jsem to asi třemi outfity, vesměs podle očekávané teploty venku. Mám tak model do horka, do chladna a jeden slavnostnější, kdyby se mi náhodou podařilo dostat se někam jako V.I.P. :D. Člověk nikdy neví, ale musí být vždy připraven! Myslím, že teď už mně nic trápit nebude a můžu se pustit do víru zábavy. Dovolená začíná...

Krátce před jedenáctou hodinou dopoledne jsem konečně schválila svůj zjev a vyrazila do ulic. Moje první kroky povedou do kina pro vstupenky. Zdálo se to být jako nejsnažší část dne, jenže se protáhla přesně o hodinu déle než bylo v plánu. Za pokladnou si slečna vypůjčila můj Filmpas (což kdysi byla úhledná kartička i se šňůrkou na krk, letos ji nahradil list vytištěného papíru s nápisem Filmpas a že jste za to byli ochotni vypláznout přes čtyři kila). Potom dlouze datlovala do kompjútru různé kombinace uživatelských jmen, čísel a hesel. Nakonec to vzdala a vrátila mi jej se slovy, že se omlouvá, ale že potřebuje potvrzení o rezervaci vstupenek s čárovým kódem v rožku. Čímž mi vlastně opatrně oznámila, že hlavní doklad pro návštěvu kina nepotřebuji vůbec! Taky to mohlo být někde napsané rovnou! No nic. Filmpas jsem si vzala (div jsem ho nerozškubala) a odebrala se tisknout stvrzenky s kódem do knihovny. Je to kus cesty, tak jsem využila služeb MHD. V knihovně jsem se rozčílila znovu pouze proto, že se mi zbytečně zkomplikoval už tak malý kousek času, který mi zbývá do oběda a prvního filmu.

Nasedla jsem na první spoj, který jel okolo Kongresového centra, kde na mně čekala připravená výhra. Slečna, která mně obsluhovala mně přehodila na jiné pracoviště k jiné slečně. U té byla fronta jak za komunistu na banány a tak jsem se rozhodla jít domů na oběd a zastavit se pak. V poslední chvíli jsem se dověděla, že výhrou bude nejspíš Filmpas, kterým se pyšním už přes týden :D. No fajn. Začala jsem tedy cestou předběžně zjišťovat, kdo by ho odkoupil za směšnou sumu (oproti té běžné).

Vrátila jsem se do kina s potřebnými dokumenty pro vydání vstupenek. Obsluhovala mně zase jiná slečna. Zajásala jsem, že ta mně ještě nezná :D. Předala jsem jí hromádku budoucího školního sběru přes pult. Podívala se na mně, do spisů, které jsem si na vlastní náklady vytiskla a přinesla, potom do počítače, pak znovu do papírů, na mně a zase do počítače. Pro jistotu mi položila dotaz, zda je reálné, abych těch lístků měla třiadvacet. Myslela jsem v tu chvíli, že mně omyjou! Tak já kolem toho lítám, aby to měla přesně i s tím čárovým kódem a ona se mně ptá, jestli to snad myslím vážně či co. Však to má černé na bílém :D! Na druhou stranu chápu, že už toho má taky plné kecky.
Balím lístky do složky a jdu domů na rizoto. Ani jsem se nevyzouvala neboť za necelou půlhodinku bych se musela zase obouvat znovu. Krátce před třináctou hodinou jsem vyrazila na svůj letošní první festivalový film. Pro výhru si půjdu potom.

První film se jmenoval Moře a létající ryby. Byl o hluchoněmém chlapci, který se omylem dostal do nápravného tábora. Protože zde nikdo nezná znakovou řeč, komunikuje chlapec se svým okolím kresbami...
Film se mi ani nelíbil a ani bych jej neuznala jakože dobrým. Doufám v nápravu a těším se na druhý film, který má začít za hodinu a půl. Teď se jde pro výhru! :)

Chaos v Kongresovém centru zůstal, pouze fronty se zkrátily. Žádám svoji výhru znovu, počítaje s filmpasem takovým, jak kdysi vypadal. Slečna provedla podobných ověřovacích rituálů jako ta v tom kině, akorát bez těch papírů :D. Ukázalo se, že potvrzení o výhře neexistuje pro jistotu vůbec. Vzala telefon, poslala mně do "čekací" zóny, kde už několik lidí čekalo a jala se zjišťovat, co mi to má vlastně předat. Vzala jsem si noviny ze stojanu, že se třeba něco nového dozvím. Sotva jsem otočila první list, přiběhla ke mně, že mám jít s ní. Výhra už je tedy jasná. Dostala jsem tašku, sportovní batůžek, placku, propisku, sluneční brýle a takovou tu ohyzdnou reflexní pásku. Měla jsem radost jak malé děcko. Že to nebyl Filmpas mně zas až tak netrápilo. Bůhví, jestli bych ho ještě prodala a tohle alespoň užiju. Akorát místo té pásky mi mohli dát spíš klobouček. Reflexní prvky začnu nosit teprve až budou mít nějaký styl a nebudou vypadat tak debilně!

Vrátila jsem se domů na kafíčko a předchystat si večeři. Nakrájela jsem rajčata a vytáhla z lednice těstoviny a nivu. Chvíli jsem psala a pak zase vyrazila směr kino. Jo, a vzala jsem si z lednice zapomenutý čaj :D...
Druhý film měl název Moje revoluce. Hlavně se mně neptejte o čem to bylo! Byla do toho zapletená politika a až na pár vtipných scén mně film vůbec nebavil. Všímala jsem si proto krom filmu i jiných věcí. Uvědomila jsem si, že nový a dokonalejší rezervační systém asi tak dokonalý nebude, když jsem předchozí film sledovala s asi dvaceti lidmi v sále. Na to že vstupenky do kina se kontolují asi třikrát a vstup do sálu připomíná letišťní kontrolu (jen detekční rám chyběl), bych očekávala trochu větší účast! Ve skutečnosti se mi sály zdály obsazené ještě méně než v minulosti.

Potom jsem si prošla náměstí a Francouzskou uličku. Francouzská ulička byl takový tématický trh. Jelikož se letošní festival věnoval francouzskému filmu, prodávala se zde francouzská vína, sýry, klobásky atd. Na můj vkus to bylo příliš předražené, tak jsem zamířila domů na špagety s týden starou nivou :). Ve chvilce času, která mi zůstala mezi večeří a opětovnou cestou do centra na jsem sepisovala velkou část tohoto článku. Můj následující program se skládal ohňostroje a pařbou v Party stanu. Převlékla jsem se jednak do večerního chladu a také za předpokladu, že na Tech house party nemůžu přijít v rozevlátých šatičkách :D...

Daly jsme si sraz s kamarádkou před hospůdkou, kde jsme si vypily jedno rozjezdové. Před desátou večer už jsme netrpělivě vyhlížely první světlice. Festivalový ohňostroj jsem živě neviděla ani nepamatuji kdy naposledy. Vždycky mi do toho vlezl jiný program a většinou jsem v tu dobu seděla v kině. Letos mi to po dlouhé době konečně vyšlo! A nelitovala jsem. Rozhodně ne! Byl přenádherný! V pozadí jeho atmosféru dokresloval mix filmových znělek ze známých francouzských filmů. Moc se nám to líbilo! Velice mně mrzí, že blog nezvládá (nebo to neumím já?) vkládání videí. Celou sedmiminutovou ohnivou show mám natočenou na videu. A aby se neřeklo, tak přímo z první řady :D! Bylo to nádherné! Netěšila jsem se zbytečně :).

Sesbíraly jsme se pracně z trávníku a vyrazily do Party stanu pro pivo. Bylo domluveno, že první rundu platím já. Ve frontě jsme strávily na čtvrt hodiny. Když už to alespoň vypadalo, že už budeme na řadě (fronta měla v podstatě neurčité pořadí), vybrala se závazně značka piva. Dvanáctka je moc a desítka málo. Volíme jedenáctku. Poodešli jsme o kus dál, abychom mohly v klidu a bez zbytečného sebeoblévání vypít ten mok. No to byl skutečně mok! Nejsem odborný znalec chmelových alkoholických nápojů, ale zkyslé pivo snad ještě poznám! Něco tak odporného jsem nepila už dlouho. Přemýšlíme co s tím. Ani jedna z nás si netroufala to vypít. Program na příští den byl nabitý pro obě a nechtěly jsme riskovat, že ho proležíme v posteli s hadrem na hlavě a kýblem u postele. Jediné co mně napadlo, bylo položit pivo (či kdoví co to vlastně bylo) někam na bok a jít si spravit chuť zpátky do té hospody, kde je dobré pivo a relativně použitelný záchod. Plán byl odsouhlasen. Piva jsme položily na zídku, přičemž nás málem ochcal zavlažovač trávníku a rozlehlého okolí. Dělala jsem si z toho ještě srandu. Že je to tak schválně, aby lidi dopíjeli a neodkládali. Jak se ukázalo, máme se na to obě moc rády a radši jsme se nechaly dobrovolně oblét. Zajídat to smažákem v housce za 59,- Kč jsem označila za těžce neekonomické až prodělečné! Nejsme v Praze, nýbrž pořád na ''vesnici''...
Pivko v hspůdce bylo lepší, ale chuť nám to v žádném případě nespravilo! Party ve stanu jsme nakonec vzdaly. Představa pití té hrůzy a špinavé Toi budky nás dokonale odradila a rozdělila do domovů. Na jednu stranu škoda, ale co. Festival je dlouhý a akcí je dost. Škoda ronit slzu kvůli jednomu večírku. Taky už jsem toho měla za celý den dost.

Půl jedné v noci. Konečně doma! Sprcha, dopsat do sešitu poslední dojmy, zajíst ten blivajz kuřecím, načesnekovaným řízkem (zbytečně jsem přišla o jeden oběd nebo večeři - ani to mi nepomohlo), natáhnout budíka na osmou a spát...

Tak to byl pátek a první hodinka soboty :)

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama