TOPlist

Zlín Film Festival 2016 (neděle, 3. den)

30. května 2016 v 11:47 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci
Neděle 29.5. - třetí den

Dnes na chvíli opustím filmové prostředí a těším se na Den otevřených dveří v Městském divadle Zlín (ač netuším, zda ho vůbec stihnu)

Nejlepší film: Chucks
Nejhorší film: všechny ostatní kromě Heidi. U Heidi stržen bod za kýčovitý happy end a skóre navýšeno o pěkný soudtrack. Hodnocení je tak někde mezi dostatečnou a chvalitebnou...

Perlička: kupodivu žádná :)

Denní útrata: 81,- Kč

Den zahájen jako tradičně. Kafíčko, blog a interpret U 96 jako podkres pro psaní. Zjišťuji, že poslední dobou dokážu psát pouze při nich :D.

Do kina mně konečně napadlo jet autobusem. Zastávku mám téměř pod barákem a chodím pěšky! Že mi to není ani trochu blbé :D! Film Heidi byl pro ranní rozjezd s jedním okem stále nerozlepeným docela příjemný. Začal před půl jedenáctou a bylo vypočítáno, že Den otevřených dveří v divadle stihnu. Vraťme se ale k filmu. Heidi je typickým rodinným filmem o děvčátku žijícím v horách. Když je najednou z venkovského života vytržena a nucena žít ve Frankfurtu, těžce to nese a jejím jediným snem je, odjet zpět k dědečkovi do Alp. Příběh končí velmi kýčovitým happy endem. Heidina kamarádka Klara, jež je upoutána na vozík přijede na prázdniny (nebo to byl víkend) do hor. Domů už se vrací po svých - tedy v horizontu několika málo dní! Bylo to její přání, když z nebe padala hvězda! Chápu, že film pro děti musí končit happy endem, ale myslím, že i tady by to mělo mít hranice! Co ale velice oceňuji je hudba použitá ve filmu.

Okolo půl jedné jsem si vynahrazovala včerejší maraton. Schody byly brány po třech za účelem okamžitého přesunu k divadlu. Naštěstí je to hned přes cestu. Než jsem se ale vypletla z davu lidu, chvíli to trvalo.
Stihla jsem to! Měla jsem velké štěstí, protože krátce po mém doběhnutí se svolávala poslední skupina ke komentované prohlídce divadla. Prováděl nás herec Rostislav Marek a velmi zajímavě nám vyprávěl nejen o tom, jak to v divadle chodí, ale sem tam přidal i nějakou vtipnou příhodu s představení. Prohlídka trvala asi hodinu! To divadlo je větší, než se zdá! Z chodníku se mi to jevilo, jakože za do třiceti minut budu i doma :D. Dověděla jsem se spoustu nových informací. Například, že v té budově, kolem které denně chodím se nejen hrají představení. Naše divadlo je unikátní v tom, že si samo vyrábí kulisy, šije si kostýmy a vytváří rekvizity! Nejvíc mně zaujala vlásenkářská dílna a osvětlovací kabina (obzvlášť výška, v jaké se nacházela - to bylo něco na mně). Exkurze skončila. Po ní následovala pohádka Plaváček. Té už jsem se bohužel nemohla zúčastnit, neboť by mi zasáhla do dalších aktivit. Konečně ale vím, že divadlo není jen o aplausu. Je kolem něj opravdu veliká fuška a dokáže zaměstnat na více jak stovku lidí. Všichni mají můj obdiv...

Doma jsem se ani nevyzouvala. Vytáhla jsem talířek s jídlem a nechala takříkajíc vytemperovat na pokojovou teplotu, aby se to lépe ohřívalo. Mezitím už bylo potřeba trochu se postarat o tři dny zanedbanou domácnost. Nejakutnější bylo špinavé nádobí ve dřezu. Pustila jsem se do díla. Vzpomněla jsem si přitom na Olgu Hepnarovou, jak prala prádlo na dešti. Vida, v noci pršelo, mohla jsem nádobí vyřešit podobně :D.

Další dva filmy se mi zdály poněkud nemastné a neslané (Mussa a Scout a její příběh). V prvním případě se jednolo o dokument o dvanáctiletém němém chlapci žijícím s rodiči v Tel Avivu. Jsou to afričtí uprchlíci, kterým denně hrozí deportace zpět do Etiopie.
Případ druhý: Scout a její příběh. Do programu jsem si schválně, výrazně a podtrženě zaznamenala, že se jedná o "Rodinný film USA". Tahle kombinace slov a písmen, je na mém seznamu zakázaných frází. Dobře to vím a přesto jsem usedla do kinosálu, nedbajíc výstrahy. Co vám mám psát o amerických filmech. Však to znáte. Byly dva opačného pohlaví. Každý z jiných rodinných poměrů. On je sebevrah z bohaté rodiny. Ona žije se svou mladší sestrou a babičkou, která se sama neobslouží. Musí krást jídlo a věci denní potřeby. Potkali se ve fast foodu. Ukradli spolu auto a jezdí s ním po Texasu... blá blá ...a pokud nezemřeli, chdí spolu dodnes...
Odpad! Bohužel soutěžní. Byla jsem varována...

Musela jsem si dát pivo, abych zapila na filmy ne moc šťastný den. Večeři mám v mikrovlnce, tak není kam spěchat. Sice bych mohla jít domů a začít psát. Nechávám to na zítra. Nebude se totiž dít nic, co by mně echt zajímalo a můžu psát celé dopoledne. První projekci mám zítra naplánovanou až na pátou. Něco napíšu, poobědvám a vyrazím povyřizovat si své osobní záležitosti do města. Ve městě pak zůstanu na dprovodné akce.
Dnes mi zbývá ještě jeden film. Doma se posilním, převleču se do chladna a vyrazím :).

Film Chucks si dovoluji označit jako vzpruhu! Jako nejlepší film dnešního dne a jeho kvalitní závěr. Je o punkerce, jejímž životním stylem jsou grafitti, drogy, alkohol a život s partou lidí podobných zájmů. Není divu, že se díky tomu často potýká se zákonem. Tentokrát je jí uložen trest. Bude pracovat jako dobrovolnice v centru pro pacienty s AIDS. Zde potkává Paula - jednoho ze zdejších klientů, kterému už moc času nezbývá. Zamilují se do sebe. Paul nakonec v nemocnici umírá. Film je natočen podle stejnojmenného románu. Bohužel jsem jej nenašla v češtině, tak si budu muset počkat :).
Domů jsem se vrátila o půl dvanácté, zalehla do postele a okamžitě usnula.

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama