TOPlist

Já a můj "malý šedý" ...

13. července 2015 v 18:25 | Lea |  Blogerka

Od papíru po web


Když jsem byla malá, ráda jsem "psala na stroji". Takové to dětské křápání do stroje, kdy vlastně ani nic nepíšete, ale zvuk psacího stroje máte rádi a připadáte si dospěle. Písmena strojově vytištěné na papíře nedávají žádná slova, protože ještě neumíte psát, ale vás to šíleně baví.
Později, když už jsem uměla psát slova a skládat je do vět, byl mým nejoblíbenější předmět ve škole býval sloh a opisovací cvičení v češtině. Moc ráda jsem něco psala. I na tom stroji mi to pak šlo lépe a psala jsem na něm svými slovy klasické české pohádky. Bavilo mně to víc, než nějaké panenky a dokonce více, jak autodráha.
Náš známý pracoval v té době na vrátnici jedné firmy, kam jsme ho s mamkou občas chodily navštěvovat. Měli tam počítač s klávesnicí (v té době byly ještě počítače jen v kancelářích) a já se vždy těšila na to, jak na něm budu psát. Vždycky býval vypnutý, tak jsem zasedla na otáčecí židli a hrála jsem si "na kancelář". Obvykle mi to vydrželo i dvě hodiny a ještě jsem byla smutná, když jsme musely jít...
Nastalo období puberty. Období, kdy si skoro každá holka píše deník. Pokračovalo to psaním dopisů (z více než převážné části), příspěvky do holčičích časopisů a o něco později jsem se dokonce stala spoluredaktorkou časopisu fanoušků chorvatské Karmy. Touto dobou jsem si založila svůj první blog. Byl to fan web o Karmě, kterému jsem se věnovala asi tři roky. Když pak nebylo o čem psát a já se na něj dlouho nepřihlašovala, byl zrušen pro neaktivitu.
Po blogu jsem ale toužila dál. Mít svoji osobní stránku, kousek velikánského virtuálního prostoru, který bude jen můj. Kousek "něčeho", co spojuje celý svět aniž bychom to vnímali.
Místo, kde se budu moci podělit o své osobní zkušenosti, drobné radosti i starosti, oblíbené recepty (včetně mých vlastních), o své zájmy anebo se jen prostě vypsat z náročného dne...

A tak jsem jednoho krásného dne usoudila, že dneska by to šlo a založila jsem si tento blog. Ze začátku byl problém akorát v tom, že pracuji na tři směny a sem tam jsem si přibrala i nějakou nárazovou brigádu. Takže jistě chápete, že jsem byla kolikrát ráda, že stíhám svoji práci doma. Bylo těžké stíhat do toho ještě pravidelně psát. Na druhou stranu mi tak vznikl název blogu. Občasník (ne)aktivní blogerky. Aktivně neaktivní - to bude ono!
A proč littlegrey? Jako malá šedá myš světa blogerek. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych se ve světě prosadila jako slavná blogerka či spisovatelka. Psaní je dodnes mým koníčkem a nevadilo by mi, kdyby to tak zůstalo. Kdybych se psaním začala živit, co by mně pak bavilo. Zastávám se názoru, že by práce neměla být koníčkem a mělo by to zůstat pevně odděleno. Koníček má zůstat koníčkem, aby si měl člověk po práci u čeho odpočinout.
Šedá byla jasná okamžitě! Vždyť je to moje nejoblíbenější barva...

Přeji vám příjemné počtení a doufám, že blog, který vám právě krade kus drahocenného času, bude mít na oplátku co nabídnout. I kdyby se jednalo o úplnou maličkost.
Děkuji vám za váš čas, který zde trávíte. Děkuji za případné pozitivní recenze (nebo klidně i ty negativní - vždyť to je taky reklama).
Budu ráda nejen za zpětnou vazbu od vás čtenářů (komentáře, zprávy), ale hlavně za čtenáře, kteří se sem budou rádi vracet.

S pozdravem

Lea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama