TOPlist

Ukrajinské špeky aneb co se stihlo přihodit

Středa v 12:22 | Lea |  Milý deníčku...

Kuchařka ještě spí

Na Ukrajinu jsem jela s kamarádkou, které je také blázen do informací o černobylské havárii. Jely jsme s LEO expressem a obě jsme se shodly na tom, že příště pojedeme ZÁSADNĚ RegioJetem. Ne, nedělám nikomu reklamu, tak to prostě je! Nijak nás nepřesvědčilo abychom s nimi jely znovu a to nejen do Užhorodu.
Přesun z Česka na Ukrajinu vlakem trval přes noc. Přijely jsme asi v půl desáté dopoledne. Nemám takové štěstí jako moje parťačka, abych dokázala usnout kdekoliv. Nespala jsem kromě asi jedné hodiny (a to jsem hodně zaokrouhlovala směrem nahoru). Z prvních dojmů z místa, kde mně autobus vyplivnul mi zůstalo jakési město z rozbitými cestami. Také kafe, které jsem na palubě vlaku neviděla celou noc. Zapamatovala jsem si ještě Juru. Byl pověřen aby nás vyzvedl na nádraží a doprovodil na ubikaci. Kromě toho nám byl po celou dobu nápomocen i jako překladatel a průvodce. Ukrajinština byla přecejen trochu zbrklejší, než jsem se ji pomaličku učila číst...
Když jsme se trochu prospaly, šlo se na první ukrajinské jídlo. Naskytl se problém. V restauraci, která se později stala naší oblíbenou nebyla v tu dobu kuchařka. Měla tam být, ale prý nepřišla. Přišlo mi to humorné. V duchu jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych to udělala u nás v Česku :D. Prostě jsem zapomněla, že dnes pracuji :D.
Je pravda, že jsme přijely v neděli, tudíž nebyl pracovní den, ale i tak. Restaurace přece fungují denně a vyvařuje se od dvanácti. Byli jsme tam asi ve tři. Za pomocí Jury jsme si poručili alespoň prasečí ouška k pivu. Naše první ukrajinská specialita! Potom jsme odešli jinam. V gruzínské restauraci už vařili bez problémů a evidentně v plném počtu personálu :). Vychutnáváme chimkali a vyzvídáme, jak to tu vlastně funguje a co všechno je ještě v normě :)...

Kuchaři nespí, ale je jich málo

S opačným problémem jsme se setkali již jako celá skupina turistů v Kyjevě. Po návratu z Černobylu jsme se ubytovali v krásném hostelu s chaotickým uspořádáním pokojů (což už snad nikoho nepřekvapilo). Pár kroků od hostelu byla restaurace, na které se všichni shodli coby místu pro večeři. Už od začátku pobytu a prvního společného stravování jsme byli poučeni, že se máme dohodnout také na maximálně třech druzích pokrmů. Jenže jak to dopadlo? Každý má jiné chuťové buňky a měl chuť na něco jiného. U několika sražených stolů nás sedělo asi osmnáct a na stejných jídlech se shodla sotva polovina. Já jsem si objednala šašlik. Uklidňovali jsme se navzájem tím, že to celé bylo jenom zastrašování. Problém nebyl doteď, problém nenastane ani dnes. Zastrašování se příští dvě hodiny proměnilo v realitu. Patřila jsem mezi ty šťastné hladovějící, kteří obdrželi jídlo již v první hodině :D. Někteří čekali opravdu dvě hodiny a nakonec dostali něco úplně jiného, než si poručili :D. Všichni jsme to ale vzali s humorem a snědlo se všechno. Byli jsme vyhládlí z Černobylu, kde si nesmíte jen tak vytáhnout svačinu. Když už to dalo tolik úsilí, připravit tolik odlišných jídel naráz, ochutnávali jsme od sebe navzájem. Jídlo bylo opravdu vynikající a jako tradičně plné kopru. Na našich večeřích pracovala celá restaurace. Jedna členka personálu dokonce s velkým těhotenským břichem. Měli zajisté nejlepší kšeft roku, na který dlouho nezapomenou. A my také ne...
Na Ukrajině nebývá zvykem, aby si parta osmnácti lidí zašla ve všední den na večeři do restaurace. Není to rozhodně žádné zastrašování, jak jsme si ostatně mysleli i my :)...

Došla horilka aneb noční jízda

Náš noční přesun z Kyjeva do Užhorodu (a také opačně) se nejspíš zapíše do historie ukrajinských železnic. Nejen, že jsme vykoupili zásoby lahváčů v několika vagónech. Na naši noční jízdu nezapomenou hlavně naši spolucestující, kteří se už od šesti večer snažili spát. Naše vlaková párty trvala údajně do tří do rána :D. Byl to náš poslední společný večer. Mně se teda podařilo v jednu usnout a spala jsem až do šesti, což je u mně něco nevídaného...
Ukrajina je snad jediná země na světě, kde vodka není vodka. Vodce, kterou nepiji se říká horilka (neplést si ji s Horalkou). Jelikož ji nepiji, sledovala jsem jen tak naoko dění okolo ní. Ve vlaku se nesmí pít alkohol (kromě piva) a flaška se musela schovat vždycky, když se zjevila průvodčí. Tuto důležitou funkci jsem zastávala já. Údajně díky svému vzhledu slušného děvčete :). Flašku jsem vytáhla na požádání a jakmile dokončila své kolečko, zase jsem ji hodila za svou krosnu. To, co budu psát na následujících řádcích se ke mně doneslo po kouscích, takže to prosím berte s velkou rezervou. Nicméně po týdnu na Ukrajině už jsem věřila úplně všemu :D. Údajně docházela druhá nebo třetí lahev vodky a řešilo se, jak sehnat další. Zásoby piva byly vyprodané v několika vagónech a vůbec. Dosud se pila vodka a bude se pít dál! Údajně se někomu podařilo odchytit průvodčího, který se upsal k úkolu sehnat horilku novou. Za celkem solidní úplatu. Vlak se najednou zastavil a průvodčí někam odešel. Vrátil se za pár minut s lahví horilky v ruce. Kdo ji schovával potom, to nevím. Už jsem spala...

Vypadněte z té cesty!

Poslední den dovolené je téměř vždy věnován nákupu suvenýrů. S Anetou jsme si naposledy prošly Užhorod a nakoupily posledních pár drobností a občerstvení na cestu domů. Když jsme se vracely zpátky na barák pro krosny, bylo potřeba přejít jednu hlavní silnici. Zrovna ve chvíli, kdy tudy pomalu projíždělo policejní auto. Dopravní předpisy na Ukrajině jsou buď o hodně jiné a volnější než ty naše anebo neexistují vůbec. Očividně si nikdo nelámal hlavu s tím, kdo má kdy přednost, tak jako s ostatními "drobnostmi", které by u nás absolutně neprošly.
Policejní auto uprostřed vozovky. Jede v klidu a nehouká, takže asi nejede nikam urgentně. Kus od nás přechází tuto cestu starší paní. Řekly jsme si, že se to asi může a rozhodly se, přejít taky. Jakmile jsme se dostaly zhruba na úroveň policejního vozu, zachrčel amplion na jeho střeše. Ozval se z něj řev policajta, který hlásal něco ve smyslu "Vypadněte z té cesty!". Ztuhla jsem na místě, což ani jedné ze stran nepomohlo. Bylo to pochopitelně v ukrajinštině, ale bylo jasné, co po nás chce. Obě jsme se tomu dlouho smály. Bylo opravdu nečekané. Musím si zapamatovat pro příště, že na Ukrajině policajti nehoukají, ale řvou :D...
 

Blog má novou fotogalerii. Najdete ji na Rajce.net.

Neděle v 15:03 | Lea
Než se pustím do práce na dalších článcích, dovolte mi krátké oznámení.

Založila jsem účet na serveru Rajce.net, kam již byly nahrány fotky z Užhorodu, Kyjeva a černobylské zóny. Šlo hlavně o to, aby se účastníci našeho zájezdu navzájem pochlubili, co vyfotili. Já jsem to pojala jako ideální příležitost pro vytvoření databáze fotek také pro svůj blog. Někdy je totiž opravdu těžké vybrat do článku jen pár nejlepších...

Jak si jistě všimnete, obrázky nejsou opatřeny "podpisem" jako ty, které přidávám do článků. Budu ráda, když tyto fotografie nebudou kopírovány a neuvidím je na jiných webech bez předchozí domluvy se mnou. Budu moc ráda, když bude toto pravidlo respektováno. Předem díky ;)...

Příjemnou podívanou!

Lea

Ukrajina. Ideální levná dovolená.

Sobota v 1:07 | Lea |  Zuřivá reportérka v akci

Ukrajina v kostce

Prožila jsem nádherný týden dovolené na Ukrajině. Kromě návštěvy černobylské zóny jsem se poznala také Kyjev a Užhorod. Dávám ruku do ohně a doporučuji Ukrajinu jako místo pro trávení dovolené. Asi si říkáte, co byste tam dělali. Budete se divit, ale Ukrajina nabízí víc, než si myslíte. Není to jen válečná zóna, jak se traduje v médiích. Na první dojem působí jako obydlená divočina. Na ten druhý velmi mile překvapí. Žije to tady vlastním životem. Jeho způsob a styl však musíte okusit na vlastní kůži. Pohoda, klídek a žádný stres. Lidé jsou zde přátelští, pohostinní a když vidí, že jim moc nerozumíte, mají s vámi velkou trpělivost. Aby ne! Turistika je pro místní obrovským ekonomickým přínosem! Pro nás Čechy je na Ukrajině hodně levně. Na den vám stačí v přepočtu asi sto padesát korun a žijete si jako králové...

Užhorod

Prokletá ekonomika

Ukrajinskou měnou je hřivna. Vyměníte ji za necelou korunu a jedna hřivna je zároveň nejmenší papírovou bankovkou. Kovové mince s nižší hodnotou se nazývají kopejky. Ideální je si v Česku vyměnit Eura a teprve na Ukrajině je pak po částech měnit na hřivny.
Pro srovnání uvedu, že Ukrajinci berou měsíčně něco okolo 3.000 hřiven. Peníze jsem si měnila v kurzu 0,92 korun za jednu hřivnu. Snadno si tak spočítáte, že ukrajinská výplata činí v přepočtu 2.760 českých korun! Když budete drsní a vydělíte tuto částku jedenatřiceti, vyjde vám 89 korun (96 hřiven). To je částka na jeden jediný den včetně nájemného a inkasného! A nedej Bože když vám dojde mléko nebo pasta na zuby. Mléko stojí tak jako u nás, což je ale ve srovnání s denním limitem mnoho. Zato drogistické zboží je kámen úrazu! Za obyčejnou zubní pastu dáte i sedmdesát hřiven!
Pivečko si dáte za 20 - 25 hřiven. Pokud kouříte, budete v sedmém nebi. Krabička cigaret stojí okolo 20 hřiven! Bohužel jsem nenašla lístek z nákupu pitelných suvenýrů, abych vám prozradila kolik stála láhev koňaku a vodky. Pamatuji si jen to, že jsem se při pohledu na tu cenu smála :D...
Platíte-li čtyři rohlíky a minerálku dvoustovkou jako v Česku, počítejte s nechápavými pohledy :D...


Nedostatek poznámkového papíru na Ukrajině :)...

Zelené míle

Cestujete-li napříč celou Ukrajinou jako já z Užhorodu na Kyjev, máte možnost studovat zdejší krajinu. Kromě Karpat je to deprimující pohled. Neudržovaná pole, vysoká tráva a dlouho nic. To vše ve smutně vybledlých barvách. Ukrajina je velmi řídce osídlená. Někdy koukáte z okna vlaku i dvě hodiny, než spatříte nějakou (mnohdy opuštěnou) chaloupku. Nikde ani živáčka. Pouze čtyři rozbombardované domy mi cestou připomněly, že projíždím válečným územím...
Když jsem desátého června nad ránem přejela české hranice, uvědomila jsem si, jak máme krásnou zemi. Jedno políčko zelené, druhé žluté, krásně zarovnaná jasně zelená travička a ty nádherné cesty. To, co bez ostychu nazýváme tankodromem (dálnice D1) je nááádhernááá rovinka oproti silnicím na Ukrajině...



Pokud budu na něco vzpomínat nerada, je to kyjevské metro :D! Nesnáším jízdu metrem...

Vláčkem na Kyjev a zpět

Cesty jsou samá díra. Kdo hodláte jezdit po Ukrajině autem, vemte si vozítko "na dožití". Pokud skočíte předním kolem do díry, počítejte s tím, že v ní jste asi do výše podvozku. Cesty se tu moc neřeší. V některých místech jsou jen polňačky. Alespoň po těch můžete jet chvilku plynuleji.
Vlak je na delší cesty ideálnější. Jízdenka z Užhorodu do Kyjeva stála 160 hřiven a vydají vám ji na jméno. Průvodčí si ji od vás ve vlaku zase posbírá. Myslím, že je to velmi dobrý způsob jak se bránit před terory ve vlaku a vůbec. Když chce cestovat někdo, kdo je celostátně hledaný, policajti si ho jednoduše odchytí už na nádraží a má po ptákách! Nebo pokud dotyčný jede někam, kde nemá co dělat a má tam zakázaný pobyt. Dokážu si představit, kolik fotbalových chuligánů by v Česku neodjelo na zápas. Já vím, moc papírování. Ale unikátní prevence téměř přede vším...
Vláčky jsou starší, přesto pohodlné. Restaurační vůz nečekejte. Pokud se ve vagónu dá něco koupit, znamená to, že si průvodčí přivydělává. Seznámeni s běžným měsíčním platem ale koupíte i "předražené" kafe za osm hřiven a rádi necháte dvě hřivny dýško...

Tak chutná Ukrajina...

Pokud bych měla vybrat jednu jedinou surovinu, která charakterizuje ukrajinskou kuchyni, je to zcela jistě kopr. Kouká na vás z každého talířku, ať už jíte cokoliv. Dokonce i palačinky se zelenají a voní po kopru. Když jsem se ptala strýčka Googlea na ukrajinské národní jídlo, odpověděl mi, že je to boršč. Nejedla jsem ani jeden, protože boršč znám z domu. Předsevzala jsem si, že nebudu jíst nic, co znám z domu a zaměřím se na vše vše neznámé. Ochutnala jsem pelmeně a chimkali. Oba pokrmy spočívají ve vodě nebo vývaru vařeném nudlovém těstě, které je plněné masem nebo sýrem. Sladká verze se plní marmeládou. Liší se pouze velikostí a způsobem, kterým se jí. Pelmeně dostanete v misce a sníte je celé jako sousto. Chimkali jsou větší a vypadají jako velké česneky. Při konzumaci se drží za "stopku", která se pak odkládá na kraj talířku. Nevím, jestli je to místní zvyk nebo to domorodci dělají z hygienických důvodů - protože je to ochytané od ruk. Každopádně to bylo jedno z prvních jídel, co jsem měla možnost okusit. A jak jsem byla vyhládlá po dlouhé cestě, tak jsem ty stopky prostě snědla taky :D...
Z dalších pokrmů které rozhodně stojí za vyzkoušení jsou uzená vepřová ouška a smažená kuřecí srdíčka. Úplně vidím, jak se při čtení otřásáte odporem :D. Také jsem se otřásala. Ovšem do doby, než jsem sama neochutnala. Vesměs vše, co se v Česku hází psům se na Ukrajině jí jako pochoutka k pivu a vínu. Když se nad tím zamyslíte, taková srdíčka jsou tisíckrát zdravější a výživnější jako sáček chipsů...
Dále jsem měla vařené raky a naprosto úžasný šašlik. Gastronomicky je tahle země velmi bohatá. Nebylo a nenašlo by se nic, co by mi za celý týden opravdu nechutnalo. Naopak. Mám dlouhý seznam jídel, které jsem ochutnat nestihla. Nemyslím si, že tahle první návštěva Ukrajiny byla zároveň poslední. Těším se na příští příležitost s další vlnou ochutnávek...
V restauraci platíte vždy dohromady. Přinesou vám složku s účtenkou, do které vložíte peníze za celou partii u stolu. Ze začátku byla spousta dohadů, kdo co měl a kolik toho bylo (dávejte si pozor na různé gramáže u jídel). Nebojte, třetí den už se sami celkem orientujete. Není to složité, je to pouze nezvyk...

Uzená vepřová ouška



Smažená kuřecí srdíčka



Pelmeně



Chimkali



Raci


Djakuju. Buď laska...

Když se na Ukrajině snažíte domluvit, vystačíte si se směskou češtiny, slovenštiny a ruštiny. Na tomto mixu je v podstatě zdá být postavená samotná ukrajinština. Ikdyž, s tou ruštinou raději šetřete, abyste nepřišli k úrazu! Ukrajinci a Rusové se navzájem nijak moc nesnesou. V Užhorodu vám údajně za použití ruštiny nehrozí nic. Nicméně jsem byla raději opatrná. Angličtině rozumím asi jak koza petrželi, tak jsem se o komunikaci v angličtině moc nepokoušela. Ukrajinci jsou ale velmi ochotní, když vidí, že nerozumíte. Berou na vědomí, že většina cizinců píše latinkou a že vám trvá déle, než něco přečtete. Také ví, že mluví moc rychle na to, abyste rozuměli napoprvé. Jsou velmi chápaví a nakonec se s úsměvem na obou stranách domluvíte :).
Ukrajinština používá abetku. Od azbuky se liší pouze drobnými rozdíly. Pořád se mi pletou písmena G a H.
Dámy a pánové, pokud někomu poděkujete a následně uslyšíte "Buď laska", mějte na paměti, že se vám nikdo nepokouší dělat nemravné návrhy :D. Buď laska znamená Prosím/ není zač. Na Ukrajině jsem děkovala úplně za vše, protože se mi ta zpětná vazba moc líbila :D...
V Česku mi to tak krásně nikdo neřekne.

Ukrajinci, Ukrajinky...

...a mláďata od nich jenž si netroufám skloňovat :D.
Jak už jsem psala, místní lidé jsou rádi za každého člověka, který je ochoten pomoci ekonomice tím, že na Ukrajině stráví dovolenou. Jsou velice milí, pohostinní a rádi vás seznámí s místními zvyky a tradicemi. Jsou velmi pohodoví a také pracovití. Sice se nám stalo, že jsme museli změnit restauraci, protože kuchařka zapomněla, že měla přijít do práce, ale jste ochotni to tolerovat. Vždyť dřou od rána do večera každý den!
Čeho si prakticky nelze nevšimnout je módní diktát. I přes finanční bídu chodí všichni krásně a čistě oblečeni. Ukrajinky nosí krásně propracované gelové nehty a žádnou nevidíte jen tak v obyčejném tričku a riflích jako u nás. Každá měla svůj vlastní styl, což se mi velice líbilo. Žádné oblékání přes kopírák! Neviděla jsem dvě ženy ve stejných botech.
O to víc jsem koukala spíš po ženských než po chlapech :D. Bylo to velmi inspirující.

Kyjev - na Ukrajině si musíte posunout čas o hodinu dopředu!

Dovez mi tříhlavého psa...

Ano, řeč bude o suvenýrech. Jedete-li jako já hlavně do Černobylu, počítejte s tím, že si dovezete pouze fotky a radioaktivní prach na teniskách. Černobyl není zrovna národní hrdost (spíš národní tajemství) a žádné obrázky s ruským kolem neseženete. Kamínek nebo "něco ze zóny" je trestáno pěti lety kriminálu, takže raději neriskovat...
Každý Čech má ve zvyku poslat domů pohled. I já jsem měla seznam adres, kam poslat čumkartu z Kyjeva, abych vyzkoušela, jak to půjde dlouho. Problém je, že Ukrajinci neví, co je pohled anebo jsem nedokázala dost dobře popsat, co chci.
Kamarádka si koupila matrjošku za tři sta hřiven (čili 276,- Kč). V den odjezdu domů pak koupila ještě jednu. Já jsem vsadila na jistotu a nakoupila několik magnetek a spoustu dárků, co se dají sníst a vypít. Jako vlastní upomínku mám na ruce náramek se svým znamením za patnáct hřiven (13,80 Kč). To mi bohatě stačí.
Každého zláká převézt přes hranice levný alkohol a cigára. Není to tak jednoduché. Přes hranice Ukrajiny smíte převážet maximálně dvě krabičky cigaret, litr tvrdého alkoholu, 2 litry vína a 5 litrů piva! Zejména Slováci přísně kontrolují auta i autobusy! Museli jsme vystoupit z autobusu a vyskládat obsah krosny před celníky. Neriskujte zbytečně! Nevím, co za to hrozí, ale nebude to nic příjemného...

Já a moje cestovka

Pokud se vám můj (ne)přehled informací o Ukrajině líbil a chtěli byste se tam podívat, doporučím vám koho kontaktovat :). Všechno proběhlo v naprostém pořádku a nebyly absolutně žádné problémy. Pište si, rozklikněte:

Petr Židek (petr@uzhrod.cz)

Když si rozkliknete odkazy, zjistíte, že mimo Černobyl jsou pořádány i jiné zajímavé akce. A za velmi lidové ceny...
Prostě doporučuji! Sama jsem očekávala méně a dostala více. Tak to má být :)...

Lea



Další články