TOPlist

Tataráček

Včera v 18:48 | Lea |  Gastro
Někteří z vás zase odvrátí oči vsloup. Rozhodně naštvu vegany a vegetariány! Jsem holt gurmánka a jiná už asi nebudu :D. Tatarák patří do první desítky mých oblíbených delikates. Dát si ho v restauraci můžu pouze po výplatě a to ještě jen pokud sama uznám, že si ho zasloužím :D. Hledala jsem způsoby, jak si ho připravit doma. Bramborové náhražky Ládi Hrušky mi moc nešmakovaly. Nakonec jsem se rozhodla riskovat tasemnici a nakoupila čtvrt kila hovězího v akci. Nechala jsem si ho namlet a pelášila natěšená domů.
Výsledek? Tatarák se povedl a žádné zdravotní obtíže se nekonaly...

Tataráček

Ingredience:
  • 1/2kg hovězího masa - vystačí pro dva (klidně i přední, ale co nejméně šlachovité)
  • worchester
  • cibule
  • hořčice
  • sůl
  • pepř mletý
  • mletá paprika
  • chilli
  • kmín
  • žloutek

Postup:

Z namletého masa vytvarujte bábovičku, ve které vytvořte "hnízdečko". Talířek s takto připraveným masem vložte asi na půl hodiny do ledničky.
Před podáváním rozklepněte vejce a do "hnízdečka" dejte syrový žloutek. Smíchejte s jemně pokrájenou cibulí, worchesterem, hořčicí a kořením podle vaší chuti. Masovou směs podávejte s česnekovými topinkami.



Ani s Racio chlebíčky to není špatné, ale topinka je topinka :D...


Lea

P.S. Maso si nechávám namlet od té doby, co jsem si myslela, že to samé zvládne i tyčový mixér :D. Zvládne, ale počítejte s delším chlazením hotového pokrmu. Mixér vám maso odporně zehřeje :D.
 

Tyčinky k vínu

Včera v 18:24 | Lea |  Gastro
Listové těsto je takový malý univerzální zázrak, ze kterého uděláte vše. Rozválíte těsto a dál už je to na vás. Před vámi leží korpus na cokoliv. Pizza, povidlové šátečky a klidně do něj zabalíte třeba i tuňáka! Navíc je to rychlovka! Když vás tak zničehonic překvapí návštěva a v ledničce se zcela náhodou listové těsto nachází, máte vyhráno :)...
Mým nejoblíbenějším (vlastním) receptem jsou tyčinky s kouřovou solí. V jednoduchosti je krása, jak se říká. Kouřová sůl je navíc další unikát. Skvěle se hodí na ryby, na steaky, do salátů a právě na tyhle tyčky ;)...

Tyčinky s kouřovou solí

Ingredience:

Postup:

Těsto vyválejte na tenký plát. Potřete rozšlehaným vejcem a zlehka posypejte kouřovou solí. Rádlem vykrájejte tyčinky, které přendejte na plech vyložený pečícím papírem. Pečte na 180°C dozlatova.




Lea

Šance nebo past?

Středa v 16:44 | Lea |  Milý deníčku...
Nikdy jsem neměla tendenci, cpát se v kterémkoliv zaměstnání na vyšší pozici. Lidově řečeno, lézt někomu do zadku. Takové jednání je mi přímo odporné. Vyšší pozice znamená více zodpovědnosti a tak i více průšvihů, když něco nepůjde podle plánu. U svého současného zaměstnavatele mám druhou pozici od konce. Na té poslední jsou uklízečky a na předposledním je naše velká dělnická rodinka, rozdělená do tří směn. Nad námi údržbáři, mistři a tak dále...
Přijdu do práce, vyrobím a zabalím okolo tisícovky kusů něčeho. Mám splněno a můžu jít domů. Skoro žádná velká zodpovědnost, jen si hledět své práce a mít svůj klid.

Velice mně tedy překvapilo, když ke mně začátkem týdne přicupitala vedoucí z vedlejšího oddělení a nabídla mi u nich lepší místo, než je moje současné. Prvním dojmem byla samosebou velká radost. Jak jinak má taky člověk reagovat. Všichni reagujeme stejně a to i tehdy, pokud jsme se necpali nikdy nikam. Najednou vám svitne naděje v něco, co v tu chvíli nedokážete správně pojmenovat. Přesně tak bych popsala své první dojmy. Vlastně se nejedná ani o povýšení jako takové. Nebude ze mně ani mistrová ani úřednice někde v kanceláři. Jako Operátorka výroby z oddělení A, přejdu na pozici Operátorka výroby na oddělení B. Ovšem oddělení B upravuje výrobky podle potřeb zákazníka. Hotové výrobky se různě dobarvují a naposledy kontrolují před definitivní expedicí. Je to tedy práce o chlup zodpovědnější a za nějaký ten halíř navíc...

V prvních chvílích skutečně jásám! Každý den, téměř půl desetiletí dělám vesměs jedno a to samé. Po pěti letech se konečně dostanu na jinou práci, která by mně třeba více naplňovala. A co navíc k tomu? Vyměním konečně kolektiv, který mně poslední dobou vede vstříc syndromu vyhoření. Naučím se něco nového a budu lépe oceňována. Budu mít směny úplně jinak a vznikne mi i dostatečně velká časová rezerva pro blog - jásám podruhé. Se svoji současnou směnou se budu křížit jen jedenkrát do měsíce a to už se na ně budu koukat hezky shora ;)...
Iluze, snění, velké naděje a radost...

Vzhledem k tomu, že moje kolegyně mi to poslední dobou v práci moc neulehčují, mám strach aby to celé nebyla nějaká léčka. To, co začalo školáckým (čili v kolektivu dospělých lidí krajně trapným) snězením oplatku k svačině, přes neochotu pomoci mi na svižnějších pracech s tím co je třeba, se dostalo až k tomu, že některé moje směnové kolegyně mají problém, odpovědět mi na pozdrav. Neříkám, že jsou všechny jak jedna (jen to někdy tak vypadá), ale je to čím dál nápadnější a čím dál častější. Trvá to už od doby, co jsem se vrátila po nemoci. Teď, když se navíc odněkud dohmátly, kam jedu na dovolenou a co tam budu dělat, zhoršilo se to. Mám někdy pocit, že se to stupňuje a není všem dnům konec...

Jak jsem již napsala, na své nové pozici bych měla jiné směny. Mohlo by to tedy narušit moji již schválenou dovolenou. Je to zvláštní, ale zrovna tohle mně napadlo jako první. Co když mně nikam nepustí!? Co když mi to chtějí tímto sebrat!? Má nás na háku, ale my jí ještě ukážeme! Opravdu netuším, proč mně napadlo zrovna toto. Pravda ale je, že poslední dobou opravdu nevím, co v té firmě ještě čekat a už vůbec ne, z které strany.
Mám si to všechno promyslet do konce týdne. Svůj ortel pak sdělit své potenciální vedoucí. Holčině, která mi jen málokdy opětovala úsměv a pozdrav...
Nevím, co si o tom myslet, nicméně dovolená (kterou bude nejspíš ještě nutno doupravit) se konat bude! To je moje hlavní podmínka, přes kterou nepojedou vlaky! Čtyři roky sbírám k této cestě odvahu! Když se mi teď konečně poštěstilo, nenechám si ji od nikoho překazit!

Lea

Další články